Létající rakev: děsivý trest, který měl zastrašit ostatní zločince

Foto: Wikipedia

Výroba klecí byla poměrně jednoduchou a levnou záležitostí už v dávných dobách, a tak nás nepřekvapí, že právě klec často posloužila žalářníkům a katům ve středověkých mučírnách. Osvědčila se během výslechů nebo i jako nástroj výkonu trestu.

Některé zdroje líčí, že ve středověku bývali provinilci posazeni do stísněných klecí a jejich údy se prostrčily otvory ven. Klec, přezdívaná létající rakev, se pak zavěsila na veřejném prostranství, a nebožák v ní umíral hlady a žízní, přičemž jeho nohy a ruce okusovali ptáci.

Tento postup však není historicky zcela dosvědčen, nebo se aspoň praktikoval jen zřídka. Pravděpodobnější verzí je, že kriminálník visel v kleci v mučírně a byla mu odpírána voda a potrava tak dlouho, dokud se nepřiznal. Známou formou trestu bylo potom máčení ve vodě - nepoctiví pekaři a švindlíři byli v kleci spouštěni do řeky; bylo-li zrovna léto a teplo, nedobrovolná koupel mohla být paradoxně docela příjemná.

Deja vu

Co se děje po smrti: Vědecký pohled na vzpomínky na minulé životy

V novověku pak klece určené k trestu získaly inovativní formu ve tvaru lidského těla, změnil se však i jejich účel. Tělo zločince do nich bylo umístěno až po popravě, která proběhla nejčastěji oběšením, a zavěšeno pro výstrahu na rynku. Protože si ale měšťané stěžovali na zápach a tlející maso považovali za zdroj nákazy moru, výstražné klece s mrtvolami se posléze objevovaly spíše na křižovatkách frekventovaných cest či u městských bran.

Vyvěšení mrtvého těla pro výstrahu jiným potenciálním zločincům bylo praktikováno v Anglii od roku 1751 a soudci tak mohli dodatečně potrestat popravené vrahy, piráty, zrádce i zloděje ovcí. Stávalo se ale, že se účel minul účinkem, a rozkládající se těla inspirovala poddané k nepokojům a revoltám. To se stalo třeba za vlády neoblíbeného krále Eduarda II., který nechal popravit své odpůrce Henryho z Montfortu a Henryho z Wylyntonu. Jejich zkrvavené ostatky zavěšené v klecích na cestě k Bristolu se pro nespokojený lid staly doslova relikviemi. Na místě prý docházelo i k zázrakům.

Jidášova stolice

Jidášova stolice měla být humánní metodou mučení, záměr se však tvůrci vymkl

Praxi vyvěšování mrtvých ve své době kritizovali mnozí představitelé církve, podle nichž mělo potrestání zločince končit jeho smrtí. Poukazovalo se také na hygienická rizika spojená s umístěním mrtvol na veřejná místa. V roce 1834 byla výroba výstražných klecí jednou provždy zastavena.

Akční letáky