Úspěšné lhaní znamená často rozdíl mezi prázdným a plným žaludkem a někdy mezi životem a smrtí. Kulík je zpěvný pták velikosti vrabce, který umí geniálním způsobem oklamat nepřítele. Když si všimne dravce v blízkosti hnízda, dělá, že má zraněné křídlo a kulhá. Tím přitáhne pozornost a naláká dravce na možnost zmocnit se vydatnější kořisti, než je vejce. Když se nenasytník přiblíží, kulík odletí a zachrání jak sebe, tak budoucí potomstvo.

Čím je živočišný druh vyvinutější, tím je jeho rejstřík přetvářky a podvodů bohatší. Velmi nadané jsou v tomto směru opice, které dokážou snadno oklamat ostatní opice i jiné živočišné druhy včetně člověka. Když šimpanz najde něco k snědku, dělá jakoby nic a na místo se vrátí až tehdy, když se ostatní vzdálí. Vědci zaznamenali, že šimpanzí matky učí mláďata mnohým lstem, od získávání potravy přes nalákání partnera až po vyhnutí se agresi.

Proč lžeme?

Úspěšná lež přináší ve zvířecím světě náskok před ostatními. Manipulace pravdou rozhoduje o potravě, rozmnožování i záchraně před dravcem. Stejně si počíná i člověk.

Moderní člověk používá mnoho různých typů lží, které mají široký záběr stylů a účelů. Jedněmi se chceme materiálně obohatit, druhými někomu uškodit, třetí slouží pro zábavu a čtvrtými zachraňujeme sebe nebo blízké z nepříjemných situací. Někdy pravda bolí víc než lež, a proto lžeme, abychom nezranili něčí city. Tak či onak, neexistuje situace, ve které lidé lež nepoužívají.

Podle amerického psychologa Roberta Feldmana je lež základní dovedností, kterou jsme schopni se naučit od nejútlejšího věku. Při pokusech psychologové ponechali děti o samotě v místnosti s hračkami, se kterými měly zakázáno si hrát, a ze skrytu je pozorovali. Poté se dětí zeptali, zda si s hračkami hrály. Většina dětí zalhala. „Ve dvou až třech letech dětem lhaní moc nejde, ale v pěti šesti už jsou bravurní,“ konstatuje Feldman.

Lžeš mi? Odhalím tě!

Na univerzitě v San Francisku provedli vědci na 13 000 lidech výzkum schopnosti odhalit lež. Těch nejlepších výsledků dosáhlo pouze 0,24 % z nich. „Objevili jsme pouze 31 jedinců, kteří byli schopni skoro vždy odhalit podvod – ať už šlo o myšlení, emoce, nebo činy,“ říká psycholožka Maureen O´Sullivan, vedoucí výzkumu. „Doufáme, že se od těchto kouzelníků naučíme něco víc o chování a mluvě charakteristických pro lhaní i přesto, že ani oni nebyli stoprocentně úspěšní.“

Co měli nejlepší účastníci výzkumu společného? Vysokou inteligenci a motivaci objevit lež. Byli mezi nimi lidé se středoškolským vzděláním i s doktoráty. Co se týče profesí, mírně převládali právníci, kteří jsou zvyklí v práci „číst“ v lidech, a lovci, kteří musí sledovat okolí a všimnout si každé změny. Čtvrtina z nich v dětství zažila nějaké trauma (např. alkoholismus v rodině) nebo měli přecitlivělé matky. To je možná naučilo všímat si lépe emocionálních projevů jiných lidí.

Jedním z nejznámějších živých detektorů lži je 48letý Australan Steve van Aperen, který pomáhá policii při řešení závažných trestných činů. Kromě toho přednáší a učí právníky, politiky a finančníky, jak rozpoznat lež. Absolvoval kurzy na Akademii FBI v Quantiku a praxi u policie v Los Angeles a stal se odborníkem na interpretaci výsledků výstupu polygrafu.

Usvědčující znaky

Van Aperen je přesvědčen, že podstatou rozpoznání lži je kladení správných otázek. „Pochopil jsem, že neexistují špatné odpovědi, jen špatné otázky. Jestliže otázka není jasná, stručná a přímá, poskytne podvodníkovi manévrovací prostor. Špatně položené otázky umožňují lháři něco vynechat, ospravedlnit nebo racionalizovat.“

Při výslechu věnuje Van Aperen pozornost třem skupinám znaků: obsahu a struktuře mluvy, řeči těla a stylu řeči. „Co se týče obsahu mluvy, sleduji, jak se vyslýchaný drží tématu, nebo od něj odbíhá, záleží na používání osobních zájmen. Co se týče řeči těla, soustředím se na shodu, nebo protiklad mezi gesty, postojem a výrazem obličeje. Styl řeči se odráží v tónu, rychlosti, váhání a pomlkách typu „mhm“, „ehm“, „prostě“. Dokonalý lhář neexistuje. Vždy se objeví usvědčující znaky, jen je většina lidí nevidí.“

Navzdory vžitému názoru je mnohem těžší chytit při lži někoho, koho neznáme. U blízkého člověka změny v obvyklém chování snadněji odhalíme, protože známe každý jeho pohyb a gesto.

Zapněte svůj přirozený polygraf

Většina z nás se v životě setká s „obyčejně“ neupřímnými lidmi, které odhalí výběr slov, intonace, výraz tváře, postoj a pohyby. Věnujte pozornost řeči těla. Lháři se více potí a hýbou. Stejně se však mohou projevovat i lidé ve stresu (např. křivě obvinění). Všímejte si také rozšířených zorniček a vyššího tónu hlasu. Americké psycholožky Bella DePaulo a Wendy Morris objevily výskyt těchto znaků právě u neupřímných lidí. Častým znakem podvodu je vyhýbání se očnímu kontaktu.

Dejte pozor na krčení ramen. Jestliže vám někdo říká něco pozitivního, a přitom krčí rameny, je zřejmě na pochybách, zda mu uvěříte.

Ani přestávky během hovoru nevěstí nic dobrého. Mnozí lháři ve snaze narychlo něco zatajit nebo vymyslet přerušují hovor, aby mohli přemýšlet. Někteří z nich ale vědí, že mlčení vzbuzuje pochybnosti a přejdou k druhému extrému – mluví hodně nebo rychle.Usvědčující bývá také drzost. Lháři jsou nápadně méně slušní a vstřícní než ti, kteří nemají co skrývat, zdůrazňují psycholožky. Zároveň s tím neupřímní lidé častěji používají negaci a více lamentují, než lidé pravdomluvní. Dejte si pozor na ty, kteří hodně odůvodňují a zdůrazňují svoje přednosti. Časté výroky typu „mně můžete věřit“ nebo „já jsem poctivý člověk“ by vás měly varovat.

Klíč je v detailech

Při rozhovoru se ptejte na detaily. Američanka Lindsay Moran, která napsala knihu o své kariéře tajné agentky v CIA, tvrdí, že vymyšlené příběhy jsou chudé na detaily. Proto je třeba klást podotázky, sloužící k získání detailů. Čím více podrobností je lhář přinucen uvést, tím je pravděpodobnější, že se prozradí. Krátké a jednoduché odpovědi samozřejmě neznamenají, že dotyčný lže, pokud od něj nebyly podrobnosti vyžadovány. Stejně tak je podezřelé, když někdo iniciativně uvádí více detailů, než se po něm chtělo.

Na odhalení lži funguje, když požádáte o zopakování příběhu. Smyšlenky je těžké přesně zopakovat, může dojít k odchýlení se od původní verze. Nezapomeňte, že když chcete odhalit neupřímnost, musíte být upřímní sami k sobě. Mnohé lži zůstávají neodhalené, protože jejich posluchač v hloubi duše nechce vědět pravdu.

Úvodní foto: Thinkstock