Hlavní představitel italského klasicismu Antonio Canova se narodil na úpatí Alp, nedaleko města Treviso. Už jako malý chlapec, pod vedením svého dědečka - kamenosochaře, kreslil a tesal do mramoru. Byl neuvěřitelně pilný. V osmnácti letech, po absolutoriu u Giuseppe Torrettiho, se zavřel do ateliéru v opuštěném klášteře, kde čtyři roky tvořil, navštěvoval benátskou Akademii umění a studoval anatomii.
Během té doby zhotovil svá první monumentální díla, jež dodnes svými detaily vyrážejí dech. Zakázky se jen hrnuly. V roce 1779 navíc získal stipendium a odjel do Říma, kde studoval antické sochařství. To jeho budoucí tvorbu výrazně ovlivnilo. Vznikly tak celosvětově známé skulptury jako Amor a Psyché, Perseus s hlavou medúzy nebo Napoleon jako Mars.
Ležící Magdalena
Díla Antonia Canova symbolizovala dokonalost a luxus. Mohli je získat jen ti nejbohatší a nejúspěšnější. Není proto divu, že po jedné z jeho posledních soch, pojmenované Ležící Magdalena, která zmizela neznámo kam, pátrali odborníci celá desetiletí. Neobjevila se ani v žádném ze světových muzeí ani ve sbírkách zámožných sběratelů, ale na zahradě obyčejných Britů.
Ti ji před více než dvaceti lety koupili na aukci zahradních soch v anglickém Sussexu za 5 170 liber (152 000 Kč). Netušili, že hanbatá slečna, jíž se říkalo Spící krasavice, pochází z dílny významného mistra. V roce 2002 ale narazili na článek, který přibližoval osud jeho posledního díla. Když vykoukli z okna, najednou vše dávalo smysl.
Příběh Ležící Magdaleny se začal psát v roce 1819, kdy ji koupil někdejší ministerský předseda Robert Banks Jenkinson. Po jeho smrti ji zdědil jeho bratr Charles, třetí hrabě z Liverpoolu. Když i ten zemřel, socha se vydražila. Dostala se tak do sbírky lorda Warda, hraběte z Dudley, jenž ji vystavoval v Londýně a Manchesteru. Posledními majiteli se stali podnikatelé Herbert Smith a Violet van der Elst, aktivistka, která se zasloužila o zrušení trestu smrti v Anglii. Poté zmizela.
Vzácná socha
Problémem bylo, že nikdo netušil, jak Canovo dílo přesně vypadalo. Dochovaly se jen popisy. „Vystavil jsem druhou Magdalenu. Leží na zemi a téměř omdlévá pod bolestí svého pokání,” napsal v roce 1819 sochař. „Toto téma mám velice rád. Vyneslo mi nejen lichotky, ale také hodně shovívavosti.” Irský spisovatel a básník Thomas Moore, jeden z obdivovatelů italského umělce, se o Krasavici zmínil, že: „Je božská. Leží ve svém žalu. Výraz její tváře, postava a krása...jsou dokonalé.”
Když tedy manželé zavolali odborníka na umění Francise Outreda, aby se na jejich zahradní dekoraci podíval, neměli jistotu, jaký bude jeho verdikt. Příjemnou zprávou proto bylo, když se potvrdilo, že Ležící Magdalena je pravá a její hodnota se pohybuje kolem 8 milionů liber, tedy asi 235 milionů korun. „Znovuobjevení sochy by se dalo označit za zázrak,” řekl historik Dr. Mario Guderzo. „Je pomyslným závěrem Canovova příběhu, který by sám o sobě vydal na román.”
Zdroje: www.insider.com, www.theguardian.com, www.en.wikipedia.org
