Rychlé vystřízlivění
Líba (41) žila mnoho let ve spokojeném partnerství. „S Karlem jsme se nehádali, ba naopak jsme spolu měli naprostou pohodu,"“uvedla pro Dotyk.cz.
Přesto se nakonec stalo něco, co Líba ani nikdo v jejím okolí vlastně nepředpokládal. Jak šel čas, Karel se Líbě začal vzdalovat. Ať pátrala, jak mohla, nic nenasvědčovalo tomu, že by ona udělala něco špatně. Nenašla ani nic evidentního, co by usvědčilo Karla, že se nechová, jak má.
„Vlastně všechno zůstalo při starém, jen už mi zkrátka nebyl tak blízko jako dřív," líčila Líba a dodala, že ačkoliv nic viditelného nikde nenašla, intuitivně cítila, že se něco děje.
Líba měla jednu velikou výhodu, dokázala své emoce, obavy a strachy takříkajíc držet na uzdě a nedat na sobě nic znát. „Scény ani výčitky vám v takových situacích nepomohou,“ ví moc dobře.
Přesto se stala pozorovatelem, který zkoumal každou Karlovu reakci a odchylku v jeho jinak dokonalém chování. „Pozorovala jsem naprosto všechno, dokonce jsem mu i měřila čas, za jaký se z práce dostane domů."
Prozradil ho telefon
Netrvalo dlouho a Líba si všimla, že Karel má najednou zájem trávit víc času o samotě. V práci zůstával déle, protože mu šéf předal ještě práci za kolegu. „Aspoň tak mi to podával,“ posteskla si Líba.
Jak už to tak bývá, šestý smysl nás ženy nikdy nezklame, a Líba tak věděla, co přesně pohlídat, aby se celé situaci dostala na kloub.
Jednou večer vlezla Karlovi do mobilu. Tam k jejímu velkému údivu ale vůbec nic neobjevila. „To není možné,“ říkala si a snažila se v tu chvíli uvěřit, že možná je Karel opravdu jen víc unavený z práce, proto už není jako dřív.
Když ale pak skládala Karlovo oblečení do skříně, vypadl na ni zpod triček telefon. Líba na něj nejprve udiveně hleděla, než jí došlo, že je to Karlův starý mobil, o kterém jí ale tvrdil, že ho prodal, aby si koupil ten, který má nyní.
Výhodou bylo, že nebyl zamčený. A – jak se dalo očekávat – plně fungoval. „Držela jsem ten telefon v ruce a říkala jsem si, jestli mám. Přece jen, už z toho předchozího slídění mi bylo na nic. Taková přece nejsem, jenže mi to nedalo. Chtěla jsem celé té věci přijít na kloub,“ popisuje Líba s tím, že doslova a do písmene otevřela Pandořinu skřínku.
Telefon byl plný zpráv mezi Karlem a jakousi Lenkou, ve kterých si oba vyměňovali nejen vyznání svých citů, ale také až příliš detailně popisovali krásu a vášeň společně strávených chvilek. Líba najednou věděla, že to úterý, o kterém jí Karel tvrdil, že musel pracovat přesčas, strávil v objetí Lenky u ní doma. Starý telefon tak stačil k tomu, aby prozradil manželovu nevěru.
Líba na nic nečekala a Karla po příchodu z práce konfrontovala s tím, co zjistila. Karel, asi jako každý, kdo se nechce přiznat, jí samozřejmě slovně napadl, že je „stíhačka"“a „přehnaně žárlí".
Zahnal ji přesně tam, kam by to udělal každý, kdo není schopný sdělit pravdu. Do kouta. Odmítá nejen přiznat barvu, ke všemu vyhrožuje, že pokud se Líba neuklidní, sbalí jí věci a vyhodí z domu a postará se o to, aby si o ní jejich známí mysleli, že je psychicky labilní a dělá mu ze života peklo.