Pusan, hubička nebo pocel. Polibek má mnoho synonym. Mezi nejznámější patří ten, který dal princ Šípkové Růžence, Jidáš Ježíši nebo Brežněv východoněmeckému soudruhu Erichu Honeckerovi. Každý z těchto dotyků měl také jiný význam. Zajímavostí je, že polibek nepatří mezi typický lidský projev. „Pusinkují" se také savci, ptáci i hmyz.
První prameny zmiňující se o líbání pochází z doby až dva tisíce let před naším letopočtem. Šlo však spíše o očichávání. „Lidé později sklouzli, dotkli se rtů a zjistili, že je to mnohem lepší," směje se profesor antropologie na texaské univerzitě Vaughn Bryant. Souhlasí s ním i jeho kolegyně a autorka knihy Věda o líbání Sheril Kirshenbaum. „Na tváři máme pachové žlázy, díky nimž lze poznat zdraví jedince," vysvětluje. Polibek jako produkt romantiky je z pohledu historické antropologie datován do období 12.–13. století. Byl součástí dvorské lásky.
Líbání ve středověku
Ve středověku představoval kontakt rtů čest, zákonnost, úctu, zbožňování, vášeň i zradu. Fungoval jako pečeť. Při běžném obřadu, kdy si lordi a vazalové slibovali vzájemnou loajalitu, byl polibek zhmotněním přísahy. Vlámský kronikář Galbert z Brugg popsal událost z roku 1127, kdy se leník hraběti Vilémovi zavazoval k službě. „Následovalo sepjetí rukou, spojení polibkem a přísaha na ostatky svatých." V petici králi Jindřichu VI. z roku 1439 zase členové parlamentu žádají, aby byl „pocel", kvůli výskytu černé smrti, z tradičního obřadu úcty vynechán. Podobný význam měl i první manželský polibek. Nesymbolizoval lásku, ale potvrzení dohody.
Jeden z nejznámějších polibků
Pusa však sloužila i jako brána ke spáse. Biskupové udělovali svatý polibek příjemcům svátostí, křesťané líbali ikony, relikvie, liturgický pax nebo biskupské prsteny. Muslimové zase hubičkovali svatou relikvii Černého kamene, židé Tóru.
Důležité také bylo umístění rtů. Lidé na stejné společenské úrovni se líbali přímo na ústa. Výše postaveným se přikládala pusa na ruku, ještě významnějším na koleno. Otroci, služebníci nebo žebráci mohli líbat pouze chodila nebo zemi vedle nohou. Projevoval se tak respekt a úcta.
Láskyplné polibky
V roce 1312 vydal papež Klement V. dekret, v němž vyhlásil, že líbání, které je provozováno za účelem smilnění, je smrtelný hřích. Jeho snaha však byla marná. Lidé se pusinkovali rádi. V kontextu dvorské lásky byl polibek nejlepším dárkem, jež mohla dáma svému rytíři věnovat. Trubadúři tento akt také popularizovali. Nazývali ho „sladkou odměnou" a „rájem". V té době se také rozšířily recepty na popraskané rty. Ošetřovaly se mastí z blech nebo rozmačkanými liliemi.
Se středověkými polibky se lidé mohli setkat i v moderní politické praxi. „Políbení používaly rané elity jako stvrzení uzavření míru mezi dosavadními nepřáteli," vysvětluje Petr Kopal z Ústavu pro studium totalitních režimů. Bez tohoto soudružného polibku se před listopadem 1989 neobešly žádné uvítací ceremoniály vysoce postavených komunistických funkcionářů.
Zdroje: www.medievalists.net, zpravy.aktualne.cz, nakladatelstvi.portal.cz, www.irozhlas.cz, www.ceskenoviny.cz
