Po válečném tažení do Egypta se do Evropy dostali učenci a vědci známí jako savanti. I ti pak v Evropě přispěli k opětovnému oživení zájmu o Egypt. Z údolí Nilu pak začaly do muzeí po celé Evropě proudit nejrůznější egyptské artefakty včetně soch, papyrů a mumií. Mezi nimi vynikala zejména jedna, která stojí za zmínku. Nesla s sebou totiž poselství, které se dodnes nepodařilo zcela rozluštit.

Na dokument o etruském písmu a pokusech o jeho rozluštění i na Liber Linteus se podívejte zde:

Zdroj: Youtube

Mumie s poselstvím

Slavná mumie byla zabalena do plátna, které bylo Liber Linteus čili "plátěná kniha", a i s ním nakonec skončila v archeologickém muzeu v chorvatském Záhřebu. Tato slavná mumie se dostala do Evropy díky chorvatskému úředníkovi uherské královské kanceláře Mihajlu Barićovi, který se v roce 1848 vzdal své funkce a rozhodl se cestovat. Odjel do Alexandrie, kde si jako suvenýr zakoupil sarkofág s ženskou mumií, jíž si po návratu do Vídně vystavil v rohu svého obývacího pokoje ve vzpřímené poloze. Odstranil z ní plátěný obal a vystavil ji v samostatné skleněné vitríně. O deset let později ale zemřel a mumii zdědil jeho bratr Ilija, kněz žijící ve Slavonii.

Ilija však bratrovu lásku k mumii nesdílel, proto ji roku 1867 daroval Státnímu ústavu Chorvatska, Slavonie a Dalmácie. A až zde si všimli plátěného obalu!

Podivné nápisy na plátně

Nápis na plátěném obalu mumie zůstal bez povšimnutí až do roku 1877. Již o deset let dříve mumii zkoumal německý egyptolog Heinrich Brugsch, ale písmo považoval za hieroglyfy, proto dál po ničem nepátral. Až o deset let později měl Brugsch náhodný rozhovor s britským badatelem Richardem Burtonem. Hovořili o runách, v důsledku čehož si Brugsch uvědomil, že písmo na lněném obalu mumie ve skutečnosti nejsou egyptské hieroglyfy, ale nějaké jiné písmo. Oba vědci se domnívali, že se jedná o transliteraci egyptské Knihy mrtvých v arabštině. Oba se ale mýlili.

Etruský nápis! Jak to?

V roce 1891 byla Liber Linteus odeslána do Vídně a důkladně prozkoumána odborníkem na koptský jazyk, Jacobem Krallem, který až při bližším zkoumání zjistil, že text je ve skutečnosti napsán etrusky. Text ale nedokázal přeložit, protože ještě dodnes není etruština zcela pochopena. Z tohoto starověkého jazyka se dochovalo jen velmi málo, ale některá sova se přece jen podařilo rozluštit. Na základě dat a jmen bohů, která se v textu nacházejí, se předpokládá, že Liber Linteus byl náboženský kalendář.

Jak to, že byl ale etruský? Hovoří se o tom, že zesnulá byla asi bohatá etruská žena, která uprchla do Egypta, možná někdy ve třetím století př. n. l. nebo později, když Římané anektovali etruské území. Pro její vznešený původ pak byla před pohřbem nabalzamována. Přítomnost Liber Linteus lze vysvětlit jako památku zanechanou mrtvému v rámci etruského pohřebního zvyku.

Tajemný svitek

Ať už to bylo s plátnem jakkoli, největší záhadou je kus papyrového svitku, který byl pohřben spolu s mumií. Ten totiž popisuje zesnulou jako Egypťanku jménem Nesi-hensu, manželku thébského božského krejčího jménem Paher-hensu. To poukazuje na to, že plátno a svitek spolu zřejmě nesouvisí. Více ale zatím dokázáno nebylo. Zřejmě se jedná o náhodu, díky níž je Liber Linteus nejstarším známým dochovaným textem v etruském jazyce.

Zdroje:

en.wikipedia.org/wiki/Egyptomania, en.wikipedia.org/wiki/Liber_Linteus,www.ancient-origins.net