O existenci líčení u středověkých žen svědčí mnoho důkazů. Podívejte se na video zde:
Středověké ženy používaly kosmetiku, což se promítlo i do dobového umění. Máme sošky, které zobrazují nalíčené ženy s módně bledou pletí, vytrhaným obočím, vysokou linií vlasů a kulatým čelem a růžovým leskem. I když se názory na líčení žen lišily, ženy toho mnohdy nedbaly, a když měly příležitost, chtěly být krásné.
Krásná jen pro svého manžela
I když líčení jako takové církev nevítala, a dokonce tyto ženy považovala za svůdnice, které se snaží upoutat mužskou pozornost, za přijatelnou výmluvu pro vylepšování se považovala církev touhu žen neodpuzovat své manžely. Dokonce i moralista Tomáš Akvinský neochotně připustil, že to, že se žena udělá pro svého manžela co nejpřitažlivější, aby nezabloudil k hříchu cizoložství, není samo o sobě hříchem, nicméně varoval, že by se žena neměla zkrášlovat natolik, aby přitahovala manžely jiných žen.
Žena byla po dlouhá staletí v porovnání s mužem považována za méněcennou.
Co ženy používaly?
Existují četné studie, které prokázaly, že například ženy v Anglii si malovaly obličej na bílo, aby dosáhly bledšího vzhledu pleti. K tomu používaly blaunchet nebo pšeničnou moukou, popřípadě dokonce později i používaly olovnatou kosmetiku.
V té době se tradovalo, že obličej vybělí kořen lilie madonské, z jejíhož rozemletého kořene se vyráběl pudr na obličej. Stejně tak sloužil i kořen cyklámenu, jak uvádí Compendium Anglicus z roku 1240, jehož autorem je Gilbertus Anglicus.
Jiný recept na kosmetický přípravek na bělení obličeje na bázi mouky pochází z L'ornement des Dames ze 13. století. Zde nechybí ani postup, který je skutečně zdlouhavý: "Existuje bílý make-up, který je velmi snadné vyrobit. Velmi čistou pšenici dejte na patnáct dní do vody, pak ji rozemelte a rozmixujte ve vodě. Přecedíme přes plátno a necháme zkrystalizovat a odpařit. Získáte líčidlo, které bude bílé jako sníh. Až ho budete chtít použít, smíchejte ho s růžovou vodou a naneste na obličej, který jste si předtím omyli teplou vodou. Pak si obličej osušte hadříkem.“
Jak nalíčit oči podle středověké módy?
Oční barvy a oční stíny byly k dispozici již ve středověku. Kořeny jdou samozřejmě již do starého Egypta, odkud známe velmi extravagantní a výrazné líčení Kleopatry. A dokonce i mužských faraonů. Stejně výrazně se líčily i Španělky a později i ženy na Rusi ve Staré Ladoze v 10. století.
Zdá se tedy, že ačkoli technologie na výrobu očních linek a stínů byla k dispozici, móda diktovala, že se ve středověku nepoužívaly. Daleko častěji je ale dokázáno použití tinktur a balzámů na rty. Zvláště balzámy měly chránit rty a ruce před popraskáním a dodávat jim vláhu a hebkost. Byly vyrobeny například z majoránky a čerstvého sádla. O existenci barviv na ústa nejsou žádné důkazy, ale předpokládáme, že existovala. Tyto provizorní „rtěnky“ se vyráběly z rozemletých listů anděliky lékařské, která zároveň sloužila i pro výrobu dámského červeného pudru. K výrobě růžové barvy se používaly také sušené květy světlice barvířské.
Tvářenky se zase vyráběly z třísek brazilského dřeva namočených v růžové vodě.
K tehdejším trendům patřilo i vytrhané obočí, takže se vyskytovaly i holicí strojky a pinzety. Hygiena obecně nebyla tak skvělá jako dnes, ale existují četné důkazy o existenci brýlí, zubních kartáčků a párátek, bandáží a kulmy, stuh, hřebenů, zrcátek, a dokonce i vaty.
Takže! Středověké líčení a zkrášlování sice nebylo tak propracovaé jako dnes, ale doba rozhodně nehrála roli v tom, že se ženy chtěly líbit. O tom je ostatně i video výše.
Zdroje:
