Už na počátku 30. let bylo českým režisérům jasné, že se z oslnivě půvabné Ludmily Babkové zrodí filmová hvězda, a doporučili jí, aby si zvolila umělecký pseudonym. Na radu tatínka si vybrala příjmení Baarová, podle rodinného přítele a spisovatele Jindřicha Šimona Baara.

Na slávu a neustálou pozornost však mladičká dívka nebyla psychicky připravena, což se projevilo na jejím nevyrovnaném jednání: někdy byla rozpustilá, jindy se chovala povýšeně, často podléhala mužům, kteří se jí dvořili, a občas je pro změnu namyšleně odmítala.

Její pověst mimořádně krásné ženy brzy překročila československé hranice a Baarová dostávala role i v Německu. Velice rychle se učila cizí řeči, stačil jí pouhý měsíc, aby svou německou výslovnost zdokonalila na úroveň rodilého mluvčího. Plynně se dorozumívala také anglicky, španělsky a italsky.

V roce 1936 k ní zahořel láskou říšský ministr propagandy Josef Goebbels, a Baarová, která se nikdy o politiku nezajímala, jeho city opětovala. Doufala, že se kvůli ní rozvede a budou spolu žít. Goebbels měl podle jejích vzpomínek Hitlerova Německa už plné zuby a byl ochoten se svou milenkou začít nový život v Japonsku.

Goebbelsova manželka v obavě z rozpadu rodiny Baarové nabídla, že bude tiše trpět manželský trojúhelník, hlavně když nedojde k rozvodu. Herečce se takový návrh nezamlouval, a tak se paní Gobbelsová vypravila pro pomoc k samotnému vůdci.

Hitler se rozčílil, Gobbelse seřval jak malého kluka a románek s filmovou divou mu jednou provždy zatrhl. Baarová měla hned dva důvody k slzám - kromě rozchodu s milencem ji také trápil fakt, že kvůli Gobbelsovi odmítla sedmiletou exkluzivní smlouvu, kterou jí roku 1937 nabídli hollywoodští agenti.

"Byla jsem mladá a nevěděla jsem, co se stane, že bude válka. Nikdo mi tehdy neřekl, vem si to nejnutnější a honem koukej odjet pryč," vzpomínala Baarová po letech ve svých pamětech. Nevyužití hollywoodské příležitosti považovala za největší chybu svého života.

Když přišla okupace, Baarová se ocitla mezi mlýnskými kameny: románek s nacistickým pohlavárem jí nemohl zapomenout ani Hitler, ani český film. Na jedné straně ji sledovalo gestapo, na straně druhé jí čeští kolegové ani ruku nepodali.

Po válce byla herečka obviněna z velezrady a bála se nejhoršího. Její mamince ze stresu selhalo srdce, mladší sestra spáchala sebevraždu. Když ji jako zázrakem propustili na svobodu, rozhodla se emigrovat do Rakouska. Její jméno mělo být v našich zemích navždy zapomenuto.

Pro zahraniční produkci však byla Baarová přitažlivá i poté. Až do roku 1957 natáčela s předními italskými režiséry, než se z filmového světa definitivně vytratila.