Základními prvky, které se podílejí na vzniku života, jsou uhlík, vodík, dusík, kyslík, fosfor a síra. Říká se jim také "stavební kameny života" či biogenní prvky. Právě na ně se vědci zaměřili, když zkoumali mezihvězdný prach v prostoru Mléčné dráhy. Pomohl jim v tom spektrograf APOGEE, který umí změřit vlnové délky jednotlivých prvků i ve vzdálených hvězdách. Je dokonce tak výkonný, že stihl prozkoumat hned 150 tisíc hvězd.
Vyšlo najevo, že biogenní prvky, z nichž se skládají živé bytosti na Zemi, lze najít i ve hvězdách a jejich okolí. Liší se jen jejich poměr. Například kyslík tvoří asi 63 procent hmotnosti lidského těla, zatímco u hvězd je to jen jedno procento.
Životadárné prvky se nacházejí v celé galaxii.
Ve správný čas na správném místě
Poměry prvků se navíc různí v závislosti na oblasti galaxie, ve které se nacházejí. Koncentrace stavebních kamenů života se zdá být mnohem vyšší v blízkosti galaktického centra než na okraji Mléčné dráhy, kde se nachází i naše Slunce. Podle astronomů je pozoruhodné, že se život zformoval právě tady, když by k tomu teoreticky měly být lepší podmínky blíže galaktického středu. Ačkoli - kdo říká, že jsme v galaxii sami?
"Je skvělé, že jsme nyní schopni zmapovat množství všech základních prvků lidského těla napříč stovkami tisíc hvězd v Mléčné dráze," uvedla předsedkyně výzkumného týmu Jennifer Johnson. "Umožňuje nám to pochopit, kde a kdy měl v naší galaxii život šanci na vývoj, a případně i najít další obyvatelná pásma."
Jak se po velkém třesku životadárné prvky rozprskly do vesmíru, ukazuje video:
Naděje pro hledání života na exoplanetách
Astronomové se při hledání mimozemského života soustředí na kamenité exoplanety obíhající hvězdy zkoumané teleskopem Kepler. "Spektrograf APOGEE prozkoumal i devadesátku těchto hvězd. Díky infračervenému záření je schopen proniknout skrze hvězdný prach a nahlédnout do míst, která v normálním světle tak dobře nevidíme," vysvětlil profesor Jon Holtzman z univerzity v Novém Mexiku.
Pokud byly hvězdné prvky schopny zformovat život na naší planetě, vědci nevidí důvod, proč by se jim to nemohlo podařit i jinde. Například exoplaneta Kepler-452b v souhvězdí Labutě obíhá hvězdu velmi podobnou Slunci, a to v takzvané obyvatelné zóně, kde by měly být přijatelné teploty. Dokonce i astronomický rok je zde téměř stejně dlouhý jako na Zemi - trvá zhruba 384 pozemských dní. Kepler-452b je o něco větší než Země a pětkrát těžší, takže by měl být schopen udržet na svém povrchu kapalné oceány - pokud tu ovšem nějaké jsou. To se zatím zjistit nedá, stejně jako vědci netuší nic o místní atmosféře či magnetosféře, která by exoplanetu chránila před škodlivým hvězdným zářením. Tyto informace budeme moci získat až ve chvíli, kdy se astronomům podaří vyvinout sondu překonávající vzdálenost 1 800 světelných let v relativně rozumném čase.
Zdroje: https://www.space.com/, https://www.deccanchronicle.com/, https://gizmodo.com/
