Sahara. Největší poušť světa se rozkládá na ploše 9 269 000 km². Je skoro tak velká jako USA nebo Čína. V některých jejích oblastech neprší klidně několik let. Pokud srážky přijdou, mají podobu průtrže, která může způsobit povodeň. Průměrná denní letní teplota se šplhá až k 50 °C ve stínu. V chladnějších oblastech může v noci klesnout i pod bod mrazu.

Tato nehostinná krajina však byla před tisíci lety domovem rané lidské civilizace. Dokládají to nástěnné malby v jeskynních staré nejméně 10 tisíc let. Postavy mají kulaté hlavy a jsou zobrazeny při různých činnostech. Skalní umění tak seznamuje s lovci, obřady, se zvířaty, s nádobím nebo nástroji, jež se v té době používaly.

Lidé ze Sahary

Jak staletí ubíhala, maleb bylo čím dál tím méně až nakonec jejich tvorba definitivně ustala. Co se stalo s lidmi, kteří je tvořili? Na tuto otázku se snažil odpovědět německý archeolog Stefan Kröpelin. Se svým týmem se vydal do srdce pouště a hledal indicie, jež by mu pomohly tajemství dávné civilizace odhalit.

V suchých údolích našel zbytky stromů, pylu, mušle nebo kostry ryb. Všechny tyto a další objevy naznačují, že kdysi byla Sahara úrodnou zemí plnou zeleně a vody. Změna klimatu z ní však stvořila doslova marťanskou krajinu. Co se stalo?

Klimatická změna

Během poslední doby ledové se nad saharskou oblastí začaly honit mraky. Pravidelné monzuny krajině dodávaly životadárnou vodu. Celá oblast se stala travnatou savanou plnou rostlin a zvířat. Zelený ráj lákal prehistorické osadníky. Ti přicházeli z údolí Nilu.

Po roce 7 000 př.n.l. byla oblast již zalidněna. Došlo k rozvoji umění, náboženství, lidé pásli skot a sbírali jedlé rostliny. Monzunové deště, jež do oblasti přinesly život, však o dva tisíce let později postupně ustávaly. Sahara začala vysychat.

Její obyvatelé byli nuceni najít si jiné útočiště, kde byl dostatek srážek i povrchové vody. Plná dezertifikace nastala kolem roku 3 500 př.n.l. Časově se shoduje s počátkem faraonské civilizace.

Zdroj: Youtube

Podle archeologa změna klimatu trvala více než pět století. Zjistil to díky vzorkům vyvrtaných ze starověkého jezera v Čadu, které nabízejí dokonalý obraz za posledních 6 000 let. Vědec tak dokázal zrekonstruovat dlouhodobou klimatickou historii regionu. Lidé tak nezažili žádnou katastrofu, ale pomalu se přesouvali zpět do země svých předků – do údolí Nilu.

Zdroje: demiurg.cz, www.nature.com