Viry jsou všude kolem nás. Jsou to malé, nebuněčné organismy obsahující proteiny a nukleové kyseliny. Je pro ně charakteristické, že nerostou, nedělí se a bez cizí pomoci nedokáží vytvářet vlastní bílkoviny. Jejich životním posláním je najít schopného hostitele. Ať už se jedná o bakterie, rostliny, zvířata nebo lidi.
Studie publikovaná v Proceedings of the National Academy of Sciences (Zdroj: www.pnas.org) odhalila, že naše soužití s těmito cizopasníky trvá od počátku věků. Úspěšně se totiž zabydleli v našem genomu.
Lidská DNA a pravěké viry
Nejprimitivnější viry obsahují pouze svoji genetickou informaci ve formě RNA. Hostitelské buňky infikují tak, že do nich vloží repliku svého dědičného kódu. Jejich fragmenty, známé jako endogenní retroviry nebo HERV, pak v těle zůstávají a předávají se z generace na generaci.
Potvrdil to nedávný výzkum pod vedením virologa Johna Coffina z Tuftsovy univerzity v Massachusetts. Vědci v DNA 2 500 testovaných dobrovolníků objevili celkem 19 doposud neznámých sekvencí virového původu.
Jedna z nich ale badatele překvapila. Obsahovala kompletní neporušený provirus neboli sekvenci viru začleněnou do genomu hostitelské buňky. Zatím odborníci netuší, zda a jakým způsobem se dokáže replikovat. Výzkum podobných sekvencí ale ukazuje, že je to možné. Navíc mohou působit na svého hostitele.
Nová epidemie
„Tento systém byl objeven u 50 zkoumaných genomů. Zatím to vypadá, že je to plně infekční virus. To znamená, že bychom pod mikroskopem mohli studovat virovou epidemii, která se odehrála před statisíci nebo dokonce miliony lety," říká John Coffin.
Některé HERV ale nejsou pro hostitele škodlivé. Řadu z nich si buňky přisvojily a využily je pro prospěch celého organismu. Například jeden pomáhá při vytváření ochranné buněčné vrstvy kolem plodu a zabraňuje tak pronikání toxinů z krve matky.
Zdroj:
