Některé hollywoodské filmy i současná pandemie vám možná daly námět k zamyšlení, kolik jedinců by muselo přežít globální katastrofu, aby byl lidský rod na Zemi zachován. Vědci se tématem začali zabývat z odlišného důvodu - během plánů na dobývání vesmíru řešili otázku, kolik lidí bude potřeba vyslat na jinou planetu, aby na ní vybudovali novou populaci, která po několika generacích nevymře.
Při výpočtech je třeba vzít v úvahu nejen vyloučení příbuzenských svazků, ale také možnost smrtelné epidemie, úrazů a jiných nepředvítatelných událostí.
"K minimálnímu počtu usedlíků na jiné planetě lze dospět na základě matematického modelu a výsledek zní, mělo by to být přesně 110 osob," napsal ve své letošní studii Jean-Marc Salotti z Národního polytechnického institutu v Bordeaux.
Salotti svůj výpočet optimalizoval konkrétně pro osídlování Marsu. "Vyslat tam více lidí by bylo pro začátek nepraktické. Budou muset žít pod kupolí, která je bude chránit před radiací, pěstovat rostliny ve sklenících, získávat vodu z ledu a elektřinu ze solárních panelů. O všechno se budou muset dělit, všeho bude zpočátku nedostatek," vysvětlil Salotti.
Podle biologů je však 110 lidí stále málo. Inbreedingu se podle nich zamezí už při počtu 50 jedinců, ale stále je tu riziko tzv. genového posunu, v jehož rámci některé konkrétní alely mohou z populace náhodně zcela vymizet a dojde k celkové genetické homogenizaci skupiny. Pro potlačení tohoto jevu by bylo zapotřebí nejméně 500 jedinců. Model 50/500 byl stanoven biology už ve 20. století jako vodítko pro ochránce přírody, kteří se snažili zachovat vymírající živočišné druhy, a teoreticky může být aplikován i na druh lidský.
