Iluze o životě si Lina Heydrichová nedělala. Její rodina přišla o všechno, a doufala, že s nástupem Adolfa Hitlera se časy změní k lepšímu. I to byl impuls k tomu, aby se přidala na stranu zla a přetáhla k ní co nejvíce lidí. Sen stát se učitelkou se rozplynul na maturitním plese. Mezi všemi těmi róbami a fraky se mihla německá námořnická uniforma Reinharda Heydricha. Lina se do něj okamžitě zamilovala. Studium vzdala.
Vojenské námořnictvo ho krátce po zasnoubení propustilo, Reinhard se totiž údajně zapletl s dcerou kielského rejdaře a měl s ní zplodit holčičku. Heydrich to popíral. Jeho budoucnost v německé armádě však neskončila. Byla to Lina, kdo ho donutila stát se členem SS a seznámila ho s Heinrichem Himmlerem. O rok později se už těšil novým titulem SS-Gruppenführer a platem, jenž jim mohl zajistit spokojený společný život. Než se mohli vzít, museli oba dokázat, že „čistotu“ svého původu.
Zatímco Lina doložila šlechtický původ až do roku 1750, U Reinharda nastal problém. Jeho děd se jmenoval Isidor Isidor Süss, což je typické židovské příjmení. Reinhardův otec Bruno si jméno změnil na Heydrich, čímž zdánlivě zametl stopy o židovském původu pod koberec. Nakonec Reinhard všechny včetně popuzené Liny přesvědčil, že jde o nějaké nedorozumění, a vzali se.
Z manželství zplodili čtyři děti - Klause, Heider, Silke a Marte. Šťastné a mocné rodině měl však brzy přijít konec. Když si Lina uvědomila, že manžel veškerý svůj čas tráví v práci a doma je zřídka, našla si milence přímo z Heydrichovy kanceláře. Byl jím švarný SS-Grupenführer Walter Schellenberg. Lině zpříjemňoval dlouhé chvíle o samotě a později ho představila i manželovi. Přes prvotní šok a námitky se musel s třetím partnerem ve vztahu srovnat. Milenecký vztah nevydržel dlouho. Když na něj přišla Schellebergova manželka Irena, chrstla Walterovi do obličeje kyselinu a rozvedla se s ním.
V roce 1941 se Reinhard Heydrich stává zastupující říšský protektor Čech a Moravy a s rodinou se stěhují do Pražského hradu. Pobyt to byl krátký, o rok později se přestěhovali do zámku v Panenských Břežanech, který dlouho využívali k soukromým účelům. Lina si toto místo zamilovala a i po válce na něj vzpomínala s úsměvem na tváři: ,,Pěšky bych tam šla! A každého bych tam vlastnoručně objala!"
Dne 27. května 1942 se uskutečnil atentát Reinharda Heydricha. Říšský protektor o osm dní později umírá a Lina zůstává sama a se čtyřmi dětmi na krku. Tím začala první katastrofa. O necelý rok později umírá i její syn, kterého přejelo nákladní auto. Lina se mermomocí snažila českého řidiče odsoudit k smrti, viníkem byl ale podle soudu její syn Klaus, který při jízdě na kole nedával pozor. Těsně před válkou opouští zámek a vrací se do rodného Německa.
Život po válce prožila ve zvláštním rozpoložení. Společný manželský majetek byl zabaven a Lina musela jít bydlet k rodičům. Nedokázala najít žádnou práci, aby uživila zbývající členy rodiny, a uchýlila se k prodeji na černém trhu. Československá republika ji v roce 1946 odsoudila jako válečného zločince a žádala její vydání; měla se podílet na popravě 90 vězňů. Lina toto obvinění odmítala.
Před svou smrtí napsala memoár, v němž hájila svého manžela. Dokonce věřila, že český lid Reinharda obdivoval a atentát byl mířen na celý nacistický režim. Zemřela 14. srpna 1985.