Jak už název napovídá, lingchi byl zdlouhavý a brutální proces, při kterém kat vykonával spravedlnost nad různými porušovateli zákona sérií řezných ran do kůže. Na rozdíl od většiny způsobů poprav, jejichž cílem je usmrtit co nejdříve, byl cílem lingchi dlouhý a pomalý trest, jehož cílem bylo zjistit, kolik řezů člověk vydrží, než zemře nebo jednoduše ztratí vědomí.
Trest na třech rovinách
Lingči fungovala ve třech rovinách. Jednak jako forma veřejného ponížení, pak jako pomalá a zdlouhavá smrt a také jako trest po smrti. Byla vykonávána za závažné trestné činy, jako je velezrada, hromadná vražda, otcovražda / matkovražda nebo vražda svého pána či zaměstnavatele. Také čínští císaři ji používali k zastrašování a někdy ji nařizovali i za drobné přestupky nebo jako trest na rodinných příslušnících svých nepřátel.
Podle konfuciánského principu synovské zbožnosti se totiž změna těla nebo jeho rozřezání považovaly za nefilní praktiky, tudíž trest smrti tisíci řezy odporuje požadavkům synovské zbožnosti. Rozřezání na kusy navíc znamenalo, že tělo oběti nebude po smrti "celé" v duchovním životě.
Na kontroverzní video pro silné nátury se můžete podívat zde:
Pomalá smrt bez manuálu
Pojem lingči – neboli čínský název tohoto trestu - se poprvé objevil ve filozofickém textu Xunzi ze 3. stol. př. n.l., kde bylo zmíněno prodlužování agónie člověka při jeho zabíjení. Termín pravděpodobně pochází z chitánštiny, neboť trestní význam slova se objevil za chitánské dynastie Liao. Samotný proces přitom vypadal tak, že se odsouzený vězeň přivázal k dřevěnému rámu, obvykle na veřejném místě, a poté se z jeho těla odřezávalo maso v několika řezech. Proces samotného odřezávání nebyl nikde jasně specifikován, takže se pravděpodobně případ od případu lišil. Jako oficiální trest mohla smrt rozsekáním zahrnovat také rozsekání kostí, kremaci a rozptýlení popela zemřelého.
Lingči při mučení západních zajatců.
Až 3 tisíce řezů!
Za dynastie Jüan bylo obvykle tělo řezáno 100 řezných ran, ale za dynastie Ming existují záznamy o 3 000 řezných ranách, přičemž tato forma smrti je popisována jako rychlý proces, který netrval déle než 15 až 20 minut.
Historik umění James Elkins tvrdí, že skutečný proces nemohl trvat dlouho, protože odsouzený jedinec pravděpodobně nezůstal při vědomí a po jedné či dvou těžkých ranách už nic necítil.
Podle apokryfních pověstí začínalo lingči tím, že mučitel s extrémně ostrým nožem začal s vypichováním očí, čímž odsouzenci znemožnil vidět na zbytek mučení a pravděpodobně tak značně přispěl k psychické hrůze z této procedury. Postupnými, spíše menšími řezy se odřezávaly uši, nos, jazyk, prsty na rukou a nohou a genitálie, než se přistoupilo k řezům, které odstraňovaly velké části masa z rozsáhlejších částí, např. stehen a ramen. Celý proces prý trval tři dny a celkem bylo provedeno 3600 řezů. Těžce vyřezaná těla zemřelých se pak vystavovala na odiv veřejnosti. Některým obětem se údajně podávaly dávky opia, aby se zmírnilo utrpení.
Lingči v čínských znacích.
Řezání po dobu tří dnů
Ačkoli je obtížné získat přesné údaje o tom, jak popravy probíhaly, obvykle se skládaly z řezných ran do rukou, nohou a hrudníku, které vedly k amputaci končetin, po níž následovala dekapitace nebo bodnutí do srdce. Pokud byl zločin méně závažný nebo byl kat milosrdný, první řez byl veden do hrdla, což způsobilo smrt; další řezy sloužily pouze k rozčtvrcení mrtvoly.
Ač měl být proces podle dobových záznamů rychlý, i zde byly výjimky, kdy někteří císaři nařídili třídenní řezání, nebo jiní mohli před popravou nařídit specifické mučení. Existují i záznamy o tom, že maso obětí mohlo být prodáváno jako lék.
Mýty versus realita
Západní vnímání lingči se často značně liší od skutečné praxe a některé mylné představy přetrvávají dodnes. Rozdíl mezi senzacechtivým západním mýtem a čínskou realitou zaznamenali západní odborníci již v roce 1895, kdy australský cestovatel George Ernest Morrison tvrdil, že byl svědkem popravy rozsekáním. Své svědectví pak zachytil takto: "Lingči se běžně a zcela nesprávně překládá jako 'smrt rozsekáním na 10 000 kousků' - což je skutečně hrozný popis trestu, jehož krutost byla mimořádně zkreslena ...". Zmrzačení je strašidelné a vzbuzuje naši hrůzu jako příklad barbarské krutosti; není však kruté a nemusí vzbuzovat naši hrůzu, protože zmrzačení se neprovádí před smrtí, ale až po ní".
Tato forma trestu smrti byla používána pro zvláště těžké zločiny, za něž byla považována třeba velezrada. Bohužel tak bylo popraveno mnoho zajatců ze Západu, a i poté, co byla tato praktika postavena mimo zákon, se samotný koncept stále objevoval v mnoha typech médií.
Zdroje:
