Sedící býk se v dětství jmenoval Jumping Badger a měl to štěstí, že se narodil do rodiny náčelníka kmene, rodiny Hunkpapa Lakota. Kmen pobýval poblíž soutoku řek Grand a Missouri v dnešní Jižní Dakotě nebo možná podél řeky Yellowstone. To, že byl syn náčelníka, jej ale neproslavilo. Nejvíce jej proslavily jeho legendární činy a vytrvalost, s níž bránil svůj lid proti zavírání do rezervací. Stál i za slavnou bitvou u Little Big Hornu - na níž se můžete podívat na videu:
Dětství mladého indiána
Dětství tohoto legendárního válečníka bylo obdobné jako ostatních mladých mužů z vesnice, ale brzy začal vynikat v lovu i boji. Svého prvního buvola zabil už v deseti letech, čímž prokázal už v tomto „dětském“ věku čtyři základní lakotské ctnosti: Statečnost, štědrost, moudrost a sílu, a ve 14 letech se utkal tváří v tvář nepříteli a vyšel jako vítěz. Od toho dne nesl jméno svého otce a byl známý jako Tatanka-Iyotanka (Sedící býk). Stal se rovněž členem tajných elitních válečnických spolků, jako byla například Statečná srdce, a byl zvolen mezi významné veřejné kmenové funkcionáře, kteří se nazývali „Oblečení v košilích“.
„V deseti letech vynikl jako lovec mladých bizonů, ve čtrnácti se poprvé zúčastnil válečného tažení svého kmene proti jeho odvěkým nepřátelům Vraním Indiánům. Po tomto prvém tažení bojoval ještě vše více než dvaceti různých bitvách a bitkách. Když dospěl, osvojil si i četná svatá ‚tajemství‘, stal se proto i velkým kouzelníkem Hunkpapů,“ napsal o Sedícím býkovi český spisovatel a etnograf Miloslav Stingl ve své knize Války Rudého muže.
Sedící býk (1885).
Elitní válečník
Silná srdce byla elitní skupina válečníků, kteří si vstup do této prestižní společnosti vysloužili opakovaným prokazováním své statečnosti a udatnosti proti svým nepřátelům. Ale tím Sedící býk neskončil – netrvalo dlouho a stal vůdcem celé společnosti. V této pozici se aktivně zapojil do boje Lakotů o identitu během 50. let 19. století. Zatímco někteří členové komunity byli otevření obchodním a diplomatickým vztahům s bílým světem, on sám měl jiný názor: trval na tom, že nejlepší je se jakémukoli kontaktu se světem bílých vyhnout.
"Neviděl jsem nic, co má bílý muž...což je stejně dobré jako naše právo toulat se a žít na otevřených pláních, jak si zvolíme." Sedící býk se až do 80. let 19. století téměř úplně vyhýbal bílým osadám a pevnostem.
Ve spojení s Wakan-Tankou
Vedení Lakotů Sedícím býkem přesahovalo politiku i do duchovní sféry, jak známe ze skvělého filmu. Vize mu dával sám Wakan-Tanka (duch všude), který z něj později učinil i skutečného duchovní vůdce.
Když konečně v roce 1868 indiáni podlehli a souhlasili, že stáhnou své agrese a budou žít v hranicích rezervace složené převážně ze západní poloviny dnešní Jižní Dakoty, Sedící býk odmítl být součástí těchto jednání o smlouvě. Tyto události začaly roztříštění masivního národa Lakotů na dva ideologické tábory. Zatímco jedni se nechali zavřít do rezervace, následovníci Sedícího býka pokračovali v zavedeném životě. Sedící býk se tak stal vůdcem toho, co vešlo ve známost jako nesmlouvaví Indiáni.
Železný kůň versus zlatá horečka
Američané získali nová území, na nichž brzy vyrostla města. A s tím přišel problém – protože do nich bylo potřeba přivést železnici. Ta by ale musela vést přes indiánské území. I když by železnice mohla vést jinou, delší cestou, nakonec rozhodlo to, že na posvátném území Siouxů Black Hills bylo nalezeno zlato, a tím byl jejich ortel zpečetěn. Zlato bylo důležitější. Sedící býk proto sjednotil několik kmenů Siouxů a rozhodl se postavit nezvaným hostům na odpor, aby jeho lidé neskončili ve stále menších rezervacích.
Bitva u Little Bighornu na dobové ilustraci.
Little Big Horn
A jak probíhala bitva u Little Big Hornu? Vojáky 7. kavalerie vedl podplukovník George Armstrong Custer, kterému Lakotové říkali Žlutý vlas. Střetnutí se účastnili Oglalové i Lakotové a pasivně i duchovní vůdce Lakotů, Sedící býk. Bitva skončila katastrofální porážkou Custerových oddílů a znamenala jedno z nejznámějších a nejkrvavějších střetnutí mezi indiány a bělochy.
Vyslaní američtí generálové ale svého nepřítele podcenili a utrpěli obrovské ztráty. Žlutý vlas však odmítl další pomoc a vydal se k Little Big Hornu. Odhadl špatně počet indiánských bojovníků v táboře, a jeho plán se mu zle vymstil. Tábor Sedícího býka byl plný mužů, kteří si již nechtěli vše nechat líbit a byli připraveni na boj. Sedící býk již odmítal si nechat cokoli líbit.
V závěru krvavé bitvy byl nakonec Custer zahnán indiány na kopec, dnes známý jako Custer’s Last Stand, kde jeho oddíl padl. Neví se přesně, kdo Žlutého vlasa zabil, verze se různí. I když se tvrdí, že Sedící býk v bitvě nebojoval, náčelník Žluč ho tam zahlédl...
Památník Sedícího býka.
Nedůstojně, kulkou zezadu
Zprávy o Custerově porážce se rychle rozšířily a ze Sedícího býka se stala legenda. Dokonce se šířily zvěsti, že inkognito navštěvoval vojenskou akademii West Point, kde ovládl vojenskou taktiku, a někteří dokonce spekulovali, že mluví plynně francouzsky. Sedící býk se na východě stal pojmem, jak ukazuje toto video.
Sedící býk se stal nejslavnějším indiánským náčelníkem a nejvýznamnějším sjednotitelem indiánských kmenů v druhé polovině 19. století. Jeho úsilí o vytvoření vlastní svobodné indiánské země však bohužel nedošlo naplnění, jelikož jeho život před více než 130 lety ukončila rána zezadu, kterou na něj paradoxně vypálil jiný Indián. Po smrti se jeho odpor vůči zásahům „bílých tváří“ a schopnosti vést staly legendárními. Smrt Sedícího býka předznamenala konec Siouxů.
Zdroje: www.astonisher.com, cs.wikipedia.org, www.denik.cz, www.nps.gov
