Lizzie se narodila roku 1864 v Irsku jako Eliza Margaret McNally a záhy s rodinou odcestovala do Spojených států. Provdala se už v patnácti letech a s manželem Charlesem Hopkinsem měla syna. Za dva roky Charles zemřel a Lizzie se vdala znovu, tentokrát za staršího muže, veterána Artemuse Brewera, který zesnul po necelém roce od svatby. Zda tito muži zemřeli přirozenou smrtí, nebo šlo o vraždy, není dodnes jisté. Na mladou Lizzie v té době každopádně žádný stín podezření nedopadal.

Jejím příštím manželem byl Hiram Parkinson, který však od novomanželky během roku utekl. Ačkoli byl ještě naživu a neproběhl ani rozvod, Lizzie si našla manžela nového. Byl jím veterán George Smith, přítel zesnulého Brewera. Pár měsíců po svatbě se Lizzie pokusila Smitha zabít otráveným čajem, ale neuspěla, a tak utekla do Philadelphie, kde našla útočiště u rodiny McQuillanů, kteří rovněž pocházeli z Irska.

Lizzie si ve Philadelphii otevřela malý obchod, nicméně poctivé podnikání jí nepřinášelo tolik peněz, kolik si představovala, a tak obchůdek zapálila a žádala pojišťovnu o tučnou náhradu. Podvod jí neprošel a Lizzie si odseděla dva roky ve vězení.

Po propuštění se nějakou dobu potloukala předměstím Philadelphie a poté zamířila do Newburghu, kde potkala vdovce Paula Hallidaye. Zpočátku pro něj pracovala jako hospodyně, brzy se za něj i provdala. Mezi sousedy se šuškalo, že si ji Halliday vzal jen proto, aby jí nemusel coby pracovní síle platit výplatu.

Lizzie mohla žít spokojeným usedlým životem, ale neměla na to povahu. S pomocí souseda ukradla stádo koní, aby získala peníze na útěk od manžela. Soud ji tentokrát označil za mentálně chorou a poslal ji do ústavu.

Zpátky na svobodu jí pomohl manžel Halliday. Lizzie se mu "odvděčila" tím, že mu zapálila dům i mlýn. Při požáru dokonce zemřel jeden z jeho synů. Za nějakou dobu zmizel i sám Halliday. Lizzie tvrdila, že se vydal na cesty, ale lidé jí to moc nevěřili. Při domovní prohlídce byla nalezena dvě mrtvá těla, ani jedno z nich však Hallidayovi nepatřilo. Zato vyšlo najevo, že mrtvými jsou matka a dcera z rodiny McQuillanů, u kterých Lizzie pobývala ve Philadelphii. Krátce poté, co byla Lizzie zatčena, se pod podlahou domu našlo i tělo pana Hallidaye.

Ve vazbě se Lizzie chovala jako šílená; napadala dozorce, odmítala jídlo, pokoušela se o sebevraždu. Asi tři měsíce proto strávila doslova přikovaná k podlaze.

Soud ji za mnohonásobnou vraždu odsoudil k trestu smrti na elektrickém křesle, rozsudek však nikdy nebyl vykonán. Místo toho byla Lizzie doživotně internována v ústavu pro duševně choré zločince, kde později ubodala jednu z ošetřovatelek. Zasadila jí do těla dvě stovky ran nůžkami.

Sama Lizzie v ústavu zemřela až v roce 1918 ve věku 58 let.