Jako kluk se zbraní v ruce
Sovětská odstřelovačka ruské národnosti Ludmila Michajlovna Pavličenková, dívčím jménem Bělovová se narodila 12. července 1916 ve městě Bila Cerkva na území dnešní Ukrajiny, kam se její rodiče přestěhovali z Petrohradu. Od malička byla velmi soutěživá a sportovně založená. Ráda dokazovala, že holky nejsou o nic horší než kluci. „Když se sousedovic kluk chlubil svými výkony na střelnici,“ vyprávěla později, „… rozhodla jsem se ukázat, že to dokáže i dívka...“ A v Kyjevě, kam se její rodiče přestěhovali, když jí bylo čtrnáct, začala chodit do kurzů pro tehdejší ostrostřelce. Brzy získala vyznamenání – Vorošilovský odznak a osvědčení střelce.
V Kyjevě přijala práci ve zbrojním závodě Arsenal a dál se ve střelbě zdokonalovala. Ve střeleckém kroužku byla nejlepší ze všech ve střelbě z malorážky a dostala se i do kurzu pro odstřelovače. V roce 1937 se zapsala na fakultu historie Kyjevské univerzity a chtěla se stát historičkou nebo učitelkou jako její matka. V roce 1941, krátce před získáním diplomu trávila letní prázdniny v Oděse, když Hitler v rámci operace Barbarossa napadl Sovětský svaz.
Začátky jsou těžké
V Oděse se Ljuda přihlásila jako dobrovolnice do Rudé armády. Náboráři ji přesvědčovali, aby pracovala jako zdravotnice. Ona tvrdošíjně trvala na tom, že chce bojovat, protože je dobře vycvičená. Nakonec to uznali, protože před chlapci, kteří museli na frontu bez jakéhokoli výcviku, měla hodně velký náskok. Stala se tak příslušnicí pěchoty na východní frontě. Zpočátku kopala zákopy a měla pouhý jeden granát, protože zbraní bylo velmi málo. „Bylo to velmi frustrující být v bitvě jen s jedním granátem v ruce,“ napsala ve svých pamětech. Její první zbraň jí daroval těžce raněný spolubojovník. O dva týdny později s ní sestřelila na vzdálenost přes 400 metrů dva rumunské vojáky.
Přesvědčila velitele o svých kvalitách a dostala se do 25. střelecké divize Rudé armády jako odstřelovačka.
Následující video ukazuje krátký portrét Ljudy:
Lady Smrt
Další zhruba dva a půl měsíce bojovala na frontě při obléhání Oděsy. Odstřelovala průzkumníky a „dostala“ i přes sto nepřátelských důstojníků. Byla povýšena na starší seržantku. Když rumunská armáda Oděsu dobyla, její jednotka byla v říjnu 1941 stažena na obranu obléhaného Sevastopolu. I zde pokračovala v nemilosrdném odstřelování. Dostávala ty nejnebezpečnější úkoly. Mezi nimi byl i přímý „souboj“ s nepřátelskými odstřelovači, z nichž jeden trval tři dny. Zneškodnila jich třicet šest. Celkem jí bylo přiznáno 309 přímých zabití, ale bojovala i v první obranné linii a mnoho nepřátel zneškodnila i jako průzkumnice. Její úspěchy jí v květnu 1942 vynesly povýšení na poručici.
Ljuda byla čtyřikrát zraněna. Naposledy v červnu 1942, kdy ji střepina z minometu zasáhla obličej. Dřív, než se jí rána zhojila, sovětské vrchní velení ji stáhlo z boje a svěřilo jí zcela jiný úkol.
Ljuda za Velkou louží
Obáváná odstřelovačka Ljuda, kterou se dokonce úplatky snažili Němci dostat na svou stranu, měla pomoci Sovětům získat podporu pro druhou frontu v Evropě, která měla rozdělit německé síly. A tak byla Ljuda koncem roku 1942 vyslána do Spojených států. Dostala pozvánku do Bílého domu, kde se setkala s první dámou Eleanor Roosveltovou. Obě se rychle spřátelily, a to na celý život. Paní Eleanor vzala Ljudu na turné po Spojených státech, kde vystupovala na mítincích a konferencích, vyprávěla o svých zkušenostech v bojích v první linii a mluvila o nutnosti otevřít druhou frontu.
Ač se pro novináře stala terčem sexistických narážek ohledně třeba dlouhé sukně a nevkusné uniformy a musela odpovídat na hloupé otázky, jako zda smějí vojačky používat make-up, ve Státech vzbudila značný rozruch. Známé je její vystoupení před tisícovými davy v Chicagu, kde si tak trochu „dloubla“ do přítomných pánů: „Pánové, je mi 25 let a už jsem zabila 309 fašistických okupantů. Nemyslíte si, pánové, že jste se za mými zády schovávali příliš dlouho?“, sklidila bouřlivý potlesk a podporu. V Hollywoodu se setkala i Charlesem Chaplinem. Americký písničkář Woody Guthrie o ní napsala písničku.
Na videu je zachycen úryvek z projevu v New Yorku:
Po Spojených státech vyrazila do Kanady a Velké Británie.
Zpátky v rodné zemi
Po návratu do rodné země v roce 1943 se už na frontu nevrátila. Byla povýšena na majora a získala, mimo jiných, nejvyšší státní vyznamenání Hrdina Sovětského svazu. Do konce války cvičila sovětské odstřelovače. Po válce dokončila studia a stala se historičkou. Působila i ve výboru válečných veteránů. V roce 1957 ji při své cestě po SSSR navštívila paní Eleanor a zavzpomínaly spolu na společné léto ve Státech.
Ludmila Pavličenková zemřela poměrně mladá v roce 1974 na cévní mozkovou příhodu. Nejspíš se na ní hodně podepsal posttraumatický stres, kterým dlouhá léta po válce trpěla a deprese ze ztráty svého milého, který ji na frontě zemřel v náručí.
Zdroje: www.thevintagenews.com, www.nationalww2museum.org, www.history.co.uk, www.smithsonianmag.com
