Zdravotní sestra? Ani náhodou

Lásku ke zbraním si rodačka z Ukrajiny vypěstovala ve svých 14 letech poté, co si jako volitelný kroužek vybrala střelbu na terč. Přestože nikdy na lovu nebyla, dokázala se téměř okamžitě zařadit mezi nejlepší studenty.

Se začátkem Operace Barbarossa v červnu 1941 se Pavličenková rozhodla vstoupit do armády. Kvůli tomu, že je žena a neprošla si vojenským tréninkem ji tlačili na pozici zdravotní sestry, s čímž ostřílená Pavličenková zásadně nesouhlasila a chtěla dokázat, že je stejně dobrá, ne-li lepší než kterýkoliv jiný voják. Za úkol dostala zastřelit dva Rumuny bojující na straně nacistů. Dva po sobě jdoucí výstřely okamžitě ukončily jejich životy, Pavličenková byla přijata do odstřelovačského výcviku a zařadila se mezi 2000 dalších žen na stejné pozici. Po výcviku se přidala ke 25. střelecké divizi.

Bitva o Sevastopol

Během své první mise, obrany Odesy zastřelila celkem 187 nacistů a stala se vysoce ceněnou ostrostřelkyní. Ta největší zkouška měla ovšem přijít s odchodem do decimované Sevastopole. Osmiměsíční boje navýšily její osobní rekord na 257 zabitých nepřátel, počet by bezesporu narostl, kdyby se o ní Sověti nebáli a po několika zraněných ji z bojiště neodvolali do vnitrozemí.

Do konce svého působení v druhé světové válce dokázala sprovodit ze světa 309 nepřátel, mezi něž spadali i vysoce postavení důstojníci a 39 německých odstřelovačů. Traduje se, že během bitvy o Sevastopol se ji nepřátelé snažili přetáhnout na vlastní stranu.

Pavličenková se stala mezinárodní superstar. Sověti ji využili ke své propagandě a v roce 1942 ji vyslali na turné po Velké Británii, Kanadě a Spojených státech. Jako první osoba ze SSSR vstoupila na půdu Bílého domu, povečeřela s první dámou USA, pronesla silný projev k americké veřejnosti, seznámila se s Charliem Chaplinem a od Kanady dostala darem odstřelovačskou pušku Winchester s optickým hledím a colt s vyrytým věnováním.

Kráčející legenda

Pavličenková se nejlépe cítila na bojišti, tam ji už ale nechtěli vpustit. A tak začala svůj nedocenitelný talent vyučovat coby instruktorka v odstřelovačské škole. Po skončení války se na ni nezapomnělo – lidé se s ní setkávali na poštovních známkách, letáčcích, plakátech, Sověti pokud možno na každém rohu připomínali všechny své válečné hrdiny. Za zásluhy získala Zlatou hvězdu Hrdiny sovětského svazu a povýšila na majorku.

Pavličenková zemřela v roce 1974 ve věku 58 let na mozkovou příhodu. O jejím příběhu vznikl v roce 2015 životopisný film Bitva o Sevastopol.