Pravda o krásné sniperce Ljudě Pavličenko: Jizvy v obličeji a falešná fakta

14. únor 2020 četba na 8 minut

Foto: IB

Sovětští vůdci potřebovali vždy a za všech okolností hrdiny a hrdinky. Stejně tak to bylo i v případě jedné z nejúspěšnějších sovětských odstřelovaček ruské národnosti Ljudmily Pavličenkové. Někteří autoři se domnívají, že příběhy, které popisují její hrdinské činy, jsou postaveny více na smyšlených informacích než na pravdě.

O nejslavnější odstřelovačce Rudé armády Ljudmile Pavličenkové toho historické letopisy uvádějí mnoho. Hranice mezi reálnými a domnělými informacemi je však velmi tenká. Skutečné události jsou prošpikovány polopravdami i naprostými výmysly. Podle oficiálních sovětských dějepiseckých záznamů zničila Pavličenková 309 nepřátelských vojenských cílů, tedy vojáků a důstojníků. Skutečnost však bude zřejmě trochu jiná. Ale není se čemu divit, produkty sovětské propagandy měly za cíl motivovat ostatní vojáky ve frontové linii k hrdinským činům.

Schopnosti sovětských odstřelovačů – například to byli Vasilij Grigorjevič Zajcev, Michail Iljič Surkov, Nina Alexejevna Lobkovská, Tatyana Černová – bývají často zveličovány. Například Zajcev, bývá často považován za čistý produkt sovětské propagandy. Polopravdy o Zajcevovi začaly žít vlastním životem a jednotliví autoři je přebírají a navzájem je od sebe opisují.

Počet osmdesáti zneškodněných nepřátelských vojáků v průběhu třech měsíců vyvolává mezi vojenskými analytiky nemalé pochybnosti. Je tedy nabíledni, že se i moderní historici zaobírají pátráním po skutečnostech. Historička Lyuba Vinogradova se soustředila na životopis Pavličenkové, který, jak tvrdí, je plný nepřesností a nekonzistentních informací.

Od formování legendy k prvním bojům na frontě

Henry Sakaida ve své knize „Hrdinové Sovětského svazu“ Pavličenkovou také analyzuje.

Ljudmila Pavličenková, rozená Belové, narozena 12. července 1916 ve městě Bila Tserkva v Kyjevské oblasti.

„Schopná studentka s nezávislou a odolnou povahou, absolvovala ve svém rodném městě devět ročníku střední školy. V necelých šestnácti letech porodila syna Rostislava.“ Podle historičky Vinogradové byl syn příčinou rozpadu manželství s mladým studentem Alexejem Pavličenkem. Ve své knize historička dále uvádí, že se rodina přestěhovala z rodného města do Kyjeva.

Většina zdrojů uvádí, že syna odložila k jednomu ze svých příbuzných. Tak mohla dokončit středoškolská studia. Kde se ale naučila Pavličenková zacházet se zbraní a s takovou přesností střílet? Tak skvěle, že se stala legendou mezi odstřelovačkami v historii SSSR? Ve svých pamětech Pavličenkova uvádí, ze své střelecké dovednosti a přesnou mušku získala v sovětské organizaci civilní obrany.

Když roku 1941 zaútočil Hitler na SSSR, bylo Pavličenkové 24 let a studovala na fakultě historie na Kyjevské státní univerzitě. V té době nebylo běžné, aby byly ženy odveleny na frontu, přesto na tom Pavličenková trvala. Nespokojila se však s pozicí armádní zdravotní sestry. O své vojenské kariéře měla jasnou představu. Chtěla se stát odstřelovačkou. Po výcviku a prověrkách, kterými úspěšně prošla, byla připravena připojit se k vojenským odstřelovačům. Od tohoto okamžiku skutečné události střídají smyšlené. Většina autorů přeskočí dobu od výcviků a začíná rovnou hrdinstvím Pavličenkové v bojích u Oděsy obléhané rumunskými jednotkami. Sakaida ve své knize upřesňuje, že bojovala u 25. pěší divize poblíž Oděsy v srpnu 1941 a opakovaně zdůrazňuje její dovednosti. Nedaleko od Oděsy zneškodnila své první dva nepřátelské subjekty. Od té chvíle, jak uvádí Sakaida, počet zneškodněných vojenských cílů vzrostl na 187! A to vše za pouhých deset týdnů, po lehkém zranění a po otřesu mozku. Sakaida také nezmiňuje první pušku Pavličenkové – opakovací pušku Mosin-Nagant s teleskopickým zaměřovačem. Uvádí její druhou pušku, sovětskou samonabíjecí pušku Tokarev SVT-40. Což je fakt, neboť s touto puškou je Pavličenková na většině svých fotografiích zvěčněná.

Hrdinství u Sevastopolu

Z Oděsy byla Pavličenková převelena do Sevastopolu. Bojovala osm měsíců v nejtěžších podmínkách, navzdory chladu a nedostatku jídla prokázala nejvyšší bojové schopnosti. U Sevastopolu předvedla své nejvýznamnější hrdinství a stala se jedním z nejlepších odstřelovačů Rudé armády. K Sevastopolu se pojí celá řada historek.

Během jednoho z odstřelovačských duelů musela nehybně ležet celý den, než se protivník za úsvitu prozradil. Zneškodnila jej, zabavila jeho pušku a seznam čítající 500 obětí. To však nebyl jediný souboj, nejznámější je asi ten, kdy odhalila v křoví německého odstřelovače, pokoušela se ho zneškodnit, ale zkušený Němec využil veškeré triky, aby ji zmátl. Nejprve nasadil svou přilbu na hůl a zvedl nahoru, Pavličenková začala střílet, tím svou pozici prozradila. Ale svůj život ubránila. Podle jiné verze otištěné v jednom sovětském časopise vypustil Němec psa a kočku, aby ji zmátl a odvrátil její pozornost. Poslední trik ho však stal život, v zoufalé snaze zjistit polohu Pavličenkové, oblékl strašáka do své uniformy a vyzvedl jej ze křoví. Byla to jeho fatální chyba. Pavličenková si všimla odlesku v jeho dalekohledu z jiné pozice a zmáčkla spoušť. Na základě podobných a dalších příběhů získávala na popularitě nejen u Sovětů, ale také na straně protivníku, kteří se ji snažili dostat na svou stranu.

Její jméno je opředeno řadou legend. Mezi Němci způsobila skutečný teror, uvádí se (v závislosti na zdroji), že v červnu 1942 zničila 309 nepřátelských jednotek, včetně asi stovky důstojníků a 33 až 36 odstřelovačů.

Svému osudu neunikla, v červnu 1942 byla zraněna střepinou z granátu přímo do obličeje a evakuována v ponorce. Němci jí údajně vyhrožovali, že její tělo rozřeřou na 309 kusů, jako pomstu za stejných počet svých mrtvých spolubojovníků. Své vyhrůžky už nemohli zrealizovat, neboť po obtížném zotavení Pavličenkové sovětské velení rozhodlo, že se na frontu nevrátí. Byla příliš cenným symbolem a 16. července 1942 získala titul Hrdina Sovětského svazu, uvádí ruský web inosmi.ru.

Několik rozporuplných tvrzení o Pavličenkové

300. zásah v Sevastopolu

Ve svých pamětech Pavličenková tvrdí, že v pořadí 300. zásah si udělila ke svým narozeninám 12. července 1942 v Sevastopolu. Ale Bitva o Sevastopol probíhala do 9. července 1942. Němci se města zmocnili už 3. července, v době svých narozenin svůj cíl už zasáhnout nemohla. Podle vojenských lékařských záznamů proběhla poslední evakuace města už na konci června.

Počet zničených nepřátelských vojáků

Tvrdila také, že jí Němci vyhrožovali rozporcováním jejího těla na 309 kusů, ale dle Vinogradové je nepravděpodobně, že by takový počet nepřátelských vojáků zneškodnila a navíc, že by informaci o počtu ztrát obdrželi Němci během několika dnů.

Pejsek a kočička

Pavličenková uvedla, že se ji německý odstřelovač snažil zmást vypuštěním kočky a psa. K odvrácení pozornosti odstřelovače je to přinejmenším kuriózní a navíc se jedná o jediný takový popsaný případ odstřelovačské taktiky.

Šéfka odstřelovačů

Uvedla, že poté, co jí byla udělena hodnost poručíka, ji generál Ivan Petrov pověřil školením a vedením jednotky odstřelovačů. Toto také Vinogradová dementuje, neboť Rudá armáda žádné takové jednotky neměla. Navíc s hodností poručíka mohla velet nanejvýše četě.

Poranění obličeje

Tvrdila, že po rozsáhlém zranění v obličeji byla evakuována v ponorce. Na fotografiích však žádné stopy po tak vážném zranění nebyly vidět. Buď je tedy tato část vymyšlená, nebo byly fotografie retušovány. 

Akční letáky