Tyto noční můry pronásledovaly Massieho po celá desetiletí, živé vzpomínky na jeho „11 měsíců pekla“ v brutálním severokorejském vězení poté, co byl spolu s 81 dalšími členy americké špionážní lodě USS Pueblo zajat v roce 1968. Od té doby Massie a mnoho dalších mužů bojuje se vzpomínkami. Vypořádat se s nimi nebylo pro posádku Puebla snadné. Manželství některých z nic se zhroutila, nejméně dva muži spáchali sebevraždu. Mnozí navštěvovali terapeuty a stále užívají léky na stres a depresi. Massie, 72letý bývalý námořník, navštívil nespočet lékařů a terapeutů, u nichž se léčil se silnými bolestmi zad, impotencí, inkontinencí a depresí. Ani labrador Bruno, kterého si pro uklidnění pořídil, mu nepomohl zmírnit přetrvávající hněv, bolest a strach.
Vše začalo 23. ledna 1968, kdy se před americkou špionážní lodí objevila severokorejská válečná loď. Korejci nevěřili, že loď je oceánografická, jak se snažila působit a zahájili palbu. Jeden námořník zemřel a mnoho dalších bylo zraněno. Loď měla pouze dva kulomety, ale místo aby se muži bránili, raději likvidovali zašifrované zprávy a tajné kódy. I když se loď plavila v mezinárodních vodách, Severokorejci posádku zajali a umístili do vězení. Neklasifikovaná analýza CIA z roku 2015 uvedla, že „80 procent držených dokumentů a 95 procent kryptologického vybavení přežilo spěšné, chaotické nouzové ničení," píše pro Washingtonpost.com Del Quentin Wilber. Tajným kódům ale Korejci nerozuměli, proto se rozhodli, že je z námořníků získají mučením. Začalo 335 dní pekla.
Po přistání v Severní Koreji byli námořníci Puebla uvrženi do improvizovaného vězení s temnými a zaprášenými místnostmi. Massie byl odvlečen do jedné z nich k výslechu. Jeden strážce mluvil lámanou angličtinou. Požadoval, aby Massie přiznal, že Pueblo špehuje Severní Koreu v jejích teritoriálních vodách. Massie odmítl. Strážný ho zasáhl tak silně, že se Massiemu zatmělo před očima a omdlel. Další ho opakovaně kopal do rozkroku a ostatní mu bušili do krku. Později, když námořník šel do koupelny, zahlédl kapitána lodi Lloyda M. Buchera stojícího u umyvadla. Zdálo se, že kapitán byl v transu, jeho obličej byl purpurový.
Té noci Massie slyšel, že byli usvědčeni ze špionáže a za úsvitu budou zastřeleni. Tedy devatenáctiletý mladík se odplazil do rohu a uvažoval o hrozící smrti. Když příští ráno dostal tuřínovou polévku, tušil, že jim zatím smrt nehrozí. Mučení však pokračovalo. Korejci ho do rozkroku kopali tak často, že močil krev. Špatná strava také způsobila, že zhubnul pětadvacet kilo. Mezitím Spojené státy vyjednávaly o propuštění svých mužů a navrácení špionážní lodě.
Trevore Armbrister sestavil pro svou knihu Věc odpovědnosti časovou osu Severokorejsko-americké komunikace, kterou převzala Wikipedie. Naše rčení zní: „Šílený pes štěká na Měsíc“,... Na dvě stě šedesátém zasedání této komise, které se konalo před čtyřmi dny, jsem na vaší straně opět zaregistroval silný protest proti infiltraci do našich pobřežních vod ozbrojených špionážních člunů.. a požadoval, abyste okamžitě zastavili takové kriminální činy...tento zjevný čin amerických imperialistických agresorských sil byl navržen tak, aby prohloubil napětí v Koreji a urychlil další agresivní válku ...USA musí připustit, že Pueblo vstoupilo do severokorejských vod, musí se za toto vniknutí omluvit a musí ujistit Korejskou lidově demokratickou republiku, že k takovým vniknutím už nikdy nedojde," tak se dohadoval generál Pak 24. ledna 1968 s americkým admirálem Smithem. Pro Ameriku však přiznání špionáže znamenalo mezinárodní ostudu. Pchjongjang nechal také promluvit kapitána Buchera v televizi. Ten apeloval na amerického prezidenta Lyndona Johnsona, aby situaci konečně vyřešil.
Drsné podmínky nakonec skončily. Členové celé posádky lodi se přiznali, že v severokorejských vodách špehovali. Dokonce pak pózovali na propagandistických fotografiích. Tam se snažili vkládat jemné zprávy pro své příbuzné v Americe. Jednou je vyfotili se zvednutým prostředníčkem a severokorejským strážcům řekli, že je to havajské znamení štěstí. 23. prosince 1968, 11 měsíců od zajetí se vraceli domů. Příbuzní byli sice nadšení, že se konečně vrátili, celé námořnictvo však bylo v rozpacích a nevědělo, jak s navrátilci jednat. Ztratili totiž loď a její cenné špionážní vybavení a záznamy. Kapitán Bucher dokonce musel před vojenský soud. Ministr námořnictva případ nakonec uzavřel s tím, že Pueblovi muži „trpěli dost“. Nedostali od vlády žádnou podporu v oblasti duševního zdraví, žádné pokyny, jak se vypořádat s přetrvávajícím traumatem. Odnesli si jen pocit, že ponížili americké námořnictvo.
V roce 1973 se námořník Massie oženil. Vztah ale trval jen šest měsíců, protože po všech těch kopancích do rozkroku se stal impotentním,což se projevilo v jeho sexuálním životě. Přestěhoval se proto se svou matkou a otcem do Hononegah Road v Roscoe. Začal podnikat v oblasti vytápění a klimatizace, ale moc se mu nedařilo. Jednou vyhodil tři lidi v jednom dni, protože ho naštvali. Byl stále podrážděný a popudlivý. „Po Koreji to prostě nebyl ten samý muž,“ říká jeho matka Eileen, 92 let v rozhovoru s Delem Quentinem Wilberem pro Washingtonpost.com. "Jako by část z něho zabili." Zůstal sám, přejídal se a dodnes nenávidí Asiaty. I v supermarketu si vybere jinou uličku, než aby šel kolem nich. Kvůli svým depresím a posttraumatické stresové poruše odešel do invalidnío důchodu.
Když ve věku 74 let zemřel kapitán USS Puebla Lloyd M. Bucher, Massie se rozhodl, že zažaluje Severní Koreu. Upnul se na zákon o zahraničních panovnických imunitách, který mu umožnil podat žalobu na cizí vládu za mučení. Massie oslovil co nejvíce členů posádky a vdov. Přidali se však pouze tři lidé - Rose Bucherová, vdova po kapitánovi, Donald McClarren, poddůstojník, a Dunnie Richard Tuck, civilní oceánograf. „Udělala jsem to pro Pete,“ řekla Rose Bucherová v rozhovoru u San Diega s Delem Quentinem Wilberem pro Washingtonpost.com a uvedla přezdívku svého manžela. „Jeho život se tím zkrátil.“ Massie a ostatní se konečně dočkali soudu v dubnu 2008, kde podrobně vypovídali o mučení a jeho následcích.
Severní Korea žalobu nezpochybnila a americký okresní soudce Henry H. Kennedy Jr. rozhodl v prosinci ve prospěch žalobců. Kennedy nařídil Severní Koreji, aby zaplatila Massiemu, McClarrenovi a Tuckovi po 16,75 milionech dolarech jako bolestné a útrpné. Nařídil Severokorejcům, aby zaplatili Rose Bucherové a Bucherově pozůstalosti 15,6 milionů dolarů. Soudce poznamenal, že námořníci v zajetí trpěli „rozsáhlým a šokujícím“ zneužíváním a „utrpěli fyzickou a duševní újmu, která přetrvala“, píše v článku Del Quentin Wilber pro Washingtonpost.com.
