Rebelantská tanečnice

Narodila se jako Marie Dolores Eliza Rosanna Gilbert, ale všichni včetně rodiny jí říkali Eliza. Se svými rodiči se v útlém věku přestěhovala do Indie. Její otec tam zemřel na choleru a maminka se nedlouho poté provdala za jiného muže. Z nevinné dívky se vyklubala nespoutaná rebelka, která ani po zažitém traumatu nedokázala zkrotit svou divokou povahu, a tak ji matka poslala zpátky do Anglie do Skotska, kde měla žít s otcem jejího nového manžela.

Elize se to sice nelíbilo, ale poslechla. U svého nevlastního dědečka se plně rozvinula její nerozvážná a divoká nátura. Například se z rozmaru rozhodla, že se uprostřed ulice svlékne a předvede kolemjdoucím nevšední podívanou. Běhala nahá po ulicích, zatímco se ji kněží s oblečením v ruce bezradně snažil zastavit. Ve svých 10 letech odešla na internátní školu, ale už po roce ji pro její živost přesunuli na jinou, mnohem striktnější školu.

Sotva oslavila 16. narozeniny, vdala se za plukovníka Thomase Jamese. Oba odešli do Indie, kde sňatek poznamenala série neshod, jež vyústila v jeho rozvázání o 5 let později. Elizu to netrápilo, Thomase nemilovala. Začala se věnovat tanci, který ji v životě provázel až do hořkého konce.

Sběratelka mužských srdcí

Jméno si nejprve změnila na Marii Dolores Porris y Montez. V Kalkatě se dlouho nezdržela, tamní podniky jí už nestačily, a tak se vrátila do Evropy. Stala se Lolou Montez, která svými smyslnými tanci uchvátila muže v Londýně, Varšavě, Berlíně, Petrohradě, Paříži, a konečně v Mnichově. Tam v roce 1846 poznala krále Ludvíka.

Lola si ze svých cest a představení vybudovala reputaci divé neřestnice, jejíž zábavou je svádět muže chudé i mocné; v repertoáru měla slavného klavíristu Ference Liszta i Alexandera Dumase. Ludvík se ovšem stal tou nejcennější a nejvýznamnější trofejí. Poznali se na audienci pro představení v Královském komorním divadle. Tehdy 60letý muž byl krásou mladičké Loly oslněn. Po premiéře představení od něj dostala oficiální pozvání na královský dvůr a do jeho lóže.

Král doplatil na svou touhu

Nebyla jeho první milenkou, ale stala se poslední. Ludvíkova manželka milostné aférky trpěla, ale od prvního pohledu vytušila, že Lola bude jeho zkázou. Král se přes výtky svých poddaných činil, Lole přenechal dům na Barerstrasse, získala od něj doživotní roční rentu, obklopoval ji dary a zařídil jí bavorské občanství. Velkorysý panovník? Veřejnost měla jiný názor.

Osudné se mu stalo rozhodnutí jmenovat svou milenku hraběnkou z Lansfeldu. Zdrženlivé mlčení jeho poddaných se jako mávnutím proutku rozvázalo a nebyli jediný, kdo proti drzé kurtizáně protestoval. Skandál na pohřbu věhlasného univerzitního profesora strhl řadu nešťastných událostí, jež skončily smrtí několika studentů. To už nikdo, včetně krále nedokázal rozdýchat.

Roku 1848 Lolu vykázal z Bavorska. Tlak ze všech stran byl ovšem stále neúnosný, a 19. března 1848 abdikoval. Král se ocitl na dně, pro Lolu to „pouze“ znamenalo návrat k povolání tanečnice. Procestovala Francii, Londýn a Švýcarsko, než se usadila ve Spojených státech, kde zemřela na syfilis.