Zranění a nemoci byly ve středověku závažnou komplikací. Absence kvalitních zdravotnických služeb, studovaných lékařů, ale také hygieny způsobovaly, že i obyčejná zlomenina často znamenala smrt nebo doživotní zmrzačení. Proto historiky překvapil hrob muže, jenž měl dokonale amputovanou ruku. Navíc si k ní přivazoval zbraň.
Hřbitovní oblast v severoitalské oblasti Lombardie pochází z období mezi 6. až 8. stoletím. Tedy z éry těsně po rozpadu Západořímské říše. Obsahuje stovky koster neznámých žen, mužů, ale také koní nebo psů. U mnoha těl mužského pohlaví se našly zbraně, jež dokazují, že to byli válečníci. Jednoruký hrdina však podobnou výbavu postrádal. Místo toho byl na těle položený nůž a řemen.
Lombardie hrob válečníka
Hrob válečníka
V době smrti měl středověký střihoruký Edward mezi 40 až 50 lety. Měl průměrnou výšku a tělesnou konstituci. Z charakteru rány lze vyčíst, že ruka byla od zbytku paže oddělena rychlým a přesným úderem. Zda k amputaci došlo při souboji nebo byla výsledkem lékařského zákroku však není známo.
Jisté však je, že zranění bylo způsobeno mnoho let předtím, než muž zemřel. Dokládají to fyzické změny na těle. Podle antropologických analýz měl Lombarďan na jedné straně úst extrémně obroušené zuby a deformované rameno. Vědci tedy předpokládají, že si denně nasazoval protézu s krátkým ostrým nožem, kterou si k tělu připevňoval koženým řemenem a pevně ho utahoval.
Středověké chirurgické nástroje
Amputace ve středověku
To, že muž amputaci přežil a rána se zahojila, se ve středověku rovnalo zázraku. Jakákoli zranění v té době byla náchylná na infekce, jež v předantibiotické éře představovaly vážnou medicínskou výzvu. Lékaři sice ovládali jednoduché chirurgické úkony, nikdy však nepracovali ve sterilním prostředí. Pooperační úmrtnost se tak pohybovala mezi 60-80 %.
Navíc neexistovala anestezie. Moderní léky tak nahrazovaly byliny a alkohol. Vědci si tedy myslí, že komunita kolem Lombardie musela mít s podobnými zákroky zkušenosti. Bez dobré zdravotní péče a sousedské výpomoci by jednoruký bojovník stěží přežil.
Zdroje: sagy.vikingove.cz, nedd.tiscali.cz
