Otřesné hygienické podmínky v Londýně za královny Viktorie: I ona byla zděšená

Instalace nové kanalizace v Londýně

Instalace nové kanalizace v Londýně

Foto: "The Thames Embankment" / Creative Commons, Veřejné dílo, CC-BY-4.0, https://creativecommons.org/li

V létě roku 1858 byly v Londýně naprosto neúnosné životní podmínky. Paradoxně vznikly kvůli novému vynálezu, splachovací toaletě. Moderní kanalizační systém však chyběl, a tak všechny splašky odtékaly do řeky Temže. Z té se pak nepříjemný zápach, ke kterému se přidaly tlející mrtvoly, šířil až do města. Situace byla tak špatná, že se v parlamentu téměř rozhodlo o krátkodobému vystěhování obyvatel.

„Velký zápach“ sužoval hlavní město Velké Británie v polovině 19. století. U moci byla královna Viktorie, bylo to období prosperity a nárůstu počtu obyvatel. Právě od roku 1815 se Londýn se svým milionem obyvatel řadil mezi největší města na světě. A čísla pořád stoupala. Negativní stránkou věci však bylo narůstající množství splašků, pro něž neexistoval dobrý kanalizační systém.

Schéma režimu čištění žump pomocí čerpadla a hadiceSchéma režimu čištění žump pomocí čerpadla a hadiceZdroj: Henry Mayhew / Creative Commons, Veřejné dílo, https://creativecommons.org/publicdomain/

Letní vedra

Nejhoršího stádia dosáhla situace v létě roku 1858. V letních měsících dosahovaly teploty na slunci až k 48 stupňům. Obecně byl problém například se skladováním jídla, ledničky ani klimatizace ještě neexistovaly. Nejhorší však představoval puch z Temže, jejíž hladina klesala, a tak odpad zůstával na březích. Teploty následně zápach ještě zhoršovaly. (Zdroj: www.extralife.cz)

Toalety nestíhaly

Jednou z příčin nepříjemného problému byl paradoxně moderní vynález splachovacích toalet, které jen přidávaly na objemu splašků. Dalším důvodem byly zastaralé středověké stoky, které se kvůli přílivu obyvatel zanedlouho naplnily, proto odpadní vody začaly protékat ulicemi. K přeplnění tehdejších potrubí přispěl i průmysl, jehož nespotřebované zbytky se taktéž dostávaly do kanalizace a postupně do Temže.

Šířící se epidemie a nemoci

Zápach nebyl jediným důsledkem vzniklé situace. Splašky se z ulic dostaly do studen s pitnou vodou a vážné zdravotní nebezpečí pro obyvatele Londýna bylo na světě. Kvůli kontaminaci se rozšířila nebezpečná epidemie cholery, břišního a skvrnitého tyfu. Souvislost mezi pitím znečištěné vody a cholerou zjistil už lékař John Snow, do jeho smrti mu to však nikdo nevěřil.

Kvůli nemocem se k splaškům a zbytkům jídla v řece Temži přidaly i mrtvoly. O ty se tehdejší policie nezajímala a nechala je napospas osudu.

Období „Velkého zápachu"

Kvůli této směsici pachů začínal bych život ve městě neúnosný. Na výletní plavbu po Temži se chtěla vydat i samotná královna Viktorie s manželem, Albertem Sasko-Kobursko-Gothajským. Po pár minutách na lodi se však otočila a se slovy „Konec vznešených řečí – smrdí to“ rychle odjela zpět do Buckinghamského paláce. A nebyla jediná, kdo město okomentoval nelichotivými slovy. Slavný britský fyzik Michael Faraday popsal vodu Temže jako „bledě hnědou směs fekální hmoty a průmyslového odpadu“.

Ženy viktoriánské doby se mohly pyšnit nádhernou módou. Hygienické zvyky už však tolik parády nenadělaly

Podceněná hygiena ve viktoriánské Anglii a podivné zvyky královny Viktorie

Řešení: Nová kanalizace

„Období velkého zápachu“ přece jen zajistilo jednu pozitivní skutečnost. Poslanci nechali konečně vystavět novou kanalizaci. Stavební inženýr Joseph Bazalgette byl v roce 1849 pověřen přípravou nového plánu městské kanalizace a také jeho realizací. Pod jeho vedením byly vystavěny neuvěřitelné 21 tisíc kilometrů dlouhé sítě kanalizačních stok. Výstavba nakonec trvala do roku 1875.

Díky nové kanalizaci se začal Londýn přece jen postupně zbavovat nepříjemného zápachu. A co víc, pitná voda se začínala pročišťovat, a tak epidemie cholery slábla, až byla nakonec zcela vymýcena.

Díky neustále rekonstruovanému kanalizačnímu systému jsou nyní doby velkého zápachu a nebezpečně kontaminované pitné vody v Londýně dávno zapomenuty. (Zdroj: epochaplus.cz)