V jedné verzi pohádky si Popelčiny sestry useknou kus chodidla, aby se vešly do střevíčku, podle kterého princ hodlá najít svou vyvolenou. Tradice svazování chodidel v Číně neměla k tomuto radikálnímu kroku daleko. Začínalo se tím, že se nohy namočily do směsi zvířecí krve a bylin, aby tkáň změkla, a prsty se ohnuly k chodidlům, přičemž se často zpřelámaly. Noha se pak pevně stáhla bavlněnými obvazy, které bylo potřeba pravidelně měnit a opětovně utahovat.

Protože tuto nesmírně bolestivou proceduru podstupovaly dívky od dětského věku, chodidla se jim nemohla vyvinout normálním způsobem a zůstala zakrnělá, s deformovaným nártem a prsty stočenými pod plosku nohy. Normální chůze s takovým znetvořením nebyla možná; dívky mohly jen cupitat jako baletky, nebyly schopné běhu ani stání bez opory.

Není jasné, kdy a proč tato hrůzná tradice započala, poprvé je však doložena už v 10. století. Traduje se, že jistý císař miloval "lotosový tanec", který jeho konkubíny tančily s nohama ovázanýma bílým hedvábím. Odtud zřejmě pochází i lidový název pro zmrzačené nohy - "lotosová chodidla". (Zdroj: cs.wikipedia.org)

Většina historiků se domnívá, že svazování chodidel bylo znakem vznešené sociální vrstvy - urozená žena své nohy v podstatě k ničemu nepotřebovala, protože nemusela pracovat. Zvyk se pak rychle rozšířil i do rurálních oblastí. Rodiče jako by doufali, že lotosová chodidla jejich dcerám dopomohou k lepšímu sňatku a vyššímu společenskému postavení.

S odlišným pohledem na podivný fenomén nedávno přišla americká antropoložka Laurel Bossen. Svazování chodidel podle ní mělo důvod brutálně praktický: "Ženy byly díky lotosovým chodidlům donuceny sedět doma a věnovat se pracím, na kterých záviselo živobytí rodiny. Byl to způsob, jak zajistit, aby mladé dívky seděly v klidu a pomáhaly vyrábět zboží jako příze, látky, rohože, boty a rybářské sítě," vysvětlila Bossen.

Své závěry opřela o rozhovory s téměř 1800 dosud žijícími čínskými ženami, které byly v dětství nuceny svázání chodidel podstoupit.

"Moje matka mi svázala nohy, když mi bylo asi 10 let. Pokaždé to bolelo, až jsem plakala. Někdy v tom věku jsem také začala příst bavlnu," uvedla jedna ze zpovídaných žen, která se narodila v r. 1933. Výpovědi jejích vrstevnic byly velmi obdobné.

Rodiče podle antropoložky své dcery vidinou bohatého manžela jen utěšovali. Namlouvali jim, že lotosová chodila jsou symbolem půvabu a muži je zbožňují. Ve skutečnosti jim chtěli zabránit ve skotačení na mezích a udržet je u nudné jednotvárné práce.

Tradice pak během 20. století nezmizela jen díky misionářům a komunistické propagandě, ale hlavně v důsledku industrializace, kdy zdlouhavou manuální práci nahradily stroje. (Zdroj: edition.cnn.com)