Hříčka přírody

Mizející jezero (Vanishing Lake) leží v Severním Irsku pár mil od přímořského města Ballycastle. Když si paní Příroda tvořila jezera, asi se jí zachtělo trošku si pohrát, nebo třeba potěšit boha dešťů. Vytvořila jezero, které se v krajině vine jako had a opatřila ho zátkou. Takže se napouští a vypouští. Jeho jméno Loughareema pochází z dávného galského „loch an rith amach“, což znamená jezero, které vyvěrá. Ano vyvěrá, ale svou roli tu hraje i ta zátka.

Dnešní věda ví, že to není jezero v pravém slova smyslu, ale závrt, propadlina v „děravém“ křídovém podloží. Voda prosakuje do podzemí, ale čas od času vyplavená rašelina trhliny na dně ucpe, vytvoří zátku a voda stékající do jezera z okolní krajiny, zvláště v období dešťů, rychle začne jezero plnit. Občas zaplaví i dnešní silnici, která vede přes jezero, ač byla postavena „dostatečně vysoko“. A tak se dostáváme k tragickým příběhům. Za všechny alespoň jeden.

Zrádný přechod, zrádné jezerní vody

V dávných dobách byla cesta přes jezero i několik týdnů pod vodou. Jezero však dokázalo cestující oklamat. Zdánlivě bezpečnou cestu během mžiku pohltila voda. Stejně jako plukovníka J. M. McNeilleho v roce 1898, jehož tragický příběh je zapsán v kronikách. McNeill se vracel z návštěvy svých příbuzných. Potřeboval se dostat na vlak v Ballycastlu. Kočího drožky, který ho měl na nádraží dovézt, přiměl, aby projel cestu, i když voda začala stoupat. Dva „chytří“ koně se vzepjali, když jim voda začala sahat po břicho a odmítli poslušnost. Kočí je přesto bičem nutil jet dál. Plukovníka, kočího i oba koně vody uvěznily. Přes usilovný boj dostat se na břeh se pak vyčerpáni marným úsilím všichni utopili. Událost popsal očitý svědek, který se jim snažil pomoct i přesto, že neuměl plavat. Podaný klacek, kterým je chtěl vytáhnout z vody, nepomohl. Duše nebohých obětí dodnes nad jezerem Loughareema bloudí. Za temných nocí je vidět i povoz s koňmi.

Tajemné láká

Jezero Loughareema a krajina kolem je bezesporu krásné místo, kde turista může obdivovat zázraky přírody. Jezero obklopují oblé svahy. Jakýkoli zvuk tu zůstává jakoby uvězněn, ale zároveň se rozléhá zvláštním tajemným echem. Říká se, že i ten nejzarputilejší odpůrce veškerého tajemna tu slyší dusot a ržání koní a zoufalé volání o pomoc. A nejen plukovníka. I jiných nebožáků, jichž život skončil v rašelině pod hladinou. Nejen místní, ale i turisté se jezeru Loughareema po setmění a zvláště v období dešťů vyhýbají. Ze tmy, jak se věří, se může vynořit a uchopit je ruka nešťastlivce, který stále bojuje o život…

Zdroje: www.amusingplanet.com, northwordni.org