četba na 4 minuty
Ydrpje: www.idnes.cz, cs.wikipedia.org
Pravěcí lovci mamutů vynálezci
Tak jak už je to se vším, člověk vymýšlel inovace i v době, kdy čelil mamutům, osrstěným nosorožcům, šavlozubým tygrům či medvědům. Modernizoval nejen postupy, ale hlavně nástroje. Ty nás dostaly až do současnosti a stejný tlak a touha po novém, lepším náš žene dál do budoucna.
I pravěcí lidé čelili nezbytnému vývoji a ten jim přinášel v boji s šelmami a megafaunou nejen potravu. Přibližoval také pokrok celé společnosti. Obstarávání potravy, respektive masa se mohli začít věnovat v podstatně všichni, nejen ti nejschopnější, nejrychlejší a nejmrštnější borci, kteří dokázali zasadit zvířeti jen několik bodných ran oštěpem k tomu, aby jej skolili. Takových extrémně fyzicky nadaných bylo vždy po málu.
Na lov mamutů, ale i šelem se lidé v paleolitu dobře vyzbrojili.
Vrhače oštěpů udělaly lovce ze všech
Vývoj lovu naši předci upřeli k boji na dálku. Čím dál od zvířete, tím větší šance na přežití lovce. Také bylo možné zapojit do lovu více členů klanu. Obratnost, mrštnost a precizní zásah už nebyly nutné. S vynálezem paleolitického vrhače oštěpů přišla vítaná změna. Vrhač oštěpů, nazývaný také atlatl, zajistil sílu vrhanému oštěpu. Lidé mohli začít útočit na větší vzdálenost, a to i na 40 m. Lovci se ovšem museli vypořádat se zásadním nedostatkem skvělého vrhače oštěpů. Na velkou vzdálenost nebyli schopni zasáhnout zvíře dostatečně přesně. Zvířeti pak mohlo trvat i několik hodin, než konečně padlo. Lidé jej buď ztratili z dohledu, anebo jej museli pronásledovat i kilometry daleko.
Vrhač oštěpů či dlouhých šipek zvaný také atlatl.
Chybějící střípek v historii lovu mamutů a megafauny
Archeologové a vědci se proto začali zabývat myšlenkou, kde jejich bádání a úvahy o způsobu lovu pokulhávají. Bylo více než jasné, že kousek skládačky chybí. S elegantním vysvětlením, které se opírá o znalosti primitivních kultur, přišla doktorka Valentina Borgia z McDonaldova institutu, který je součástí univerzity v Cambridge.
Lov v nedávné historii či dokonce současnosti měl jedno společné téma. Primitivní národy používaly k usmrcení kořisti silné jedy. Nejen slavný jed kurare, ale i další jedy byly používány původními kmeny po celém světě. Také vrhače oštěpů jsou některým těmto kmenům dobře známé.
Šavlozubý tygr: Nejstrašnější šelma pravěku. Smrtící tesáky používal až nakonec
četba na 4 minuty
Lov mamutů s použitím jedu
I když byl cíl dostatečně veliký, aby se lovec trefil, průraznost vrhaného oštěpu nebyla taková, aby zabila zvíře okamžitě. Na řadu proto přišla novinka v podobě otrávených hrotů. Sběrači znalí nejen potravy, ale také léčivek či jedovatých rostlin, tak posloužili svými znalostmi lovcům. Společnost tak využila znalostí a umu všech k obživě a přežití celého kmene či klanu. Otrávené oštěpy nemusely zvíře na místě zabít. Stačilo, aby jej škrábly.
Nejen zbraněmi, ale i jedem lidé dokázali mamuty usmrtit.
Zbraňě lovců mamutů pod lupou
Dr. Borgia se začala touto myšlenkou zabývat už před rokem 2014 a konečně se dostala i k fyzickému zkoumání zbraní paleolitu. Spojila síly s expertkou na forenzní chemii Michelle Carlinovou, aby zjistily, že posbírat dostatečně velké množství vzorků k porovnání a zkoumání nebude jednoduché. Nejen proto, že jde o nálezy nesmírné hodnoty, ale také díky zacházení archeologů. Ti je obvykle nejen oprašují a mechanicky očišťují, ale také je omývají a máčejí v konzervantech, které mají prodloužit jejich zachovalost. Toto zacházení vyhovuje archeologům, ale forenzní vědě už méně. Přesto se dvojici zapálených vědkyň podařilo nashromáždit dostatečné množství exemplářů, jejichž zkoumání metodou kapalinové chromatografie s hmotnostním spektrometrem potvrdilo domněnku doktorky Borgia. Lidé po celém světě už před 30000 lety používali k lovu otrávené oštěpy, hroty či šípy. Vrhač oštěpů společně s otráveným hrotem zajistily lidstvu lepší vyhlídky na bezpečnost i dostatek jídla.
Podívejte se na krátké video v angličtině o atlatlech, které používaly primitivní kmeny ve světě.
