„Bosorka“ z lesů
Narodila se 21. září 1923 v Náchodě, rodiče jí dali jméno Libuše. Sudičky k ní byly velmi štědré a obdařily ji výjimečnými schopnostmi a láskami, za ty, jak vzpomíná, musela něco obětovat. Jednou z obětí byla jedna velká touha, kterou jí osud nedopřál.
V případě známé herečky „sudičky“ nejsou tyto tři víly obrazné rčení, ona skutečně věřila v nadpřirozeno, mluvila se skřítky, považovala se za „čarodějnici“ a vědmu hluboce spjatou s přírodou, k níž si našla vztah v útlém dětství (více viz galerie). Strávila ho převážně u babičky na samotě u lesa v Havlovicích v Podkrkonoší, dle vzpomínek hlavně v lese. Lesy a louky se staly svědky jejích prvních „divadelních“ představení, které si hrála pro sebe, podnítily její fantazii, vymýšlela si příběhy o nadpřirozených bytostech a andělech strážných.
Prvními skutečnými diváky pak byli sousedé, babička a sourozenci, kterým ve svém vlastním divadle na zahradě mezi hrušněmi hrála výjevy z poezie, třeba Erbenových básní. Jako školačka chodila do tanečního kroužku, hrála s ochotníky. Tatínek byl uznávaný majitel pily a rodiče proto pro její sen být herečkou neměli pochopení. Chtěli, aby byla lékařkou. Nakonec jí ale přislíbili, že když odmaturuje s vyznamenáním, může se přihlásit na konzervatoř…
Zmařená touha
Herectví studovala v Praze (1942–1944). Tam se ještě za okupace seznámila s loutkohercem Josefem Pehrem. Po válce se vzali a byl to on, který ji přivedl do Studia Národního divadla Jiřího Honzla. Po jeho rozpadu se stala doživotní členkou činoherního souboru Národního divadla (od 1948).
Herečka toužila po dětech a mladí manželé plánovali rodinu, měla už pro děťátko vybraná jména. O svůj sen jednou provždy přišla, když jela (možná už těhotná, jak uvádějí některé zdroje) s dalšími herci v otevřeném náklaďáku, který v zatáčce u Vinohradské tržnice havaroval. Utrpěla vážná zranění, podstoupila řadu operací, ale ztratila šanci mít děti. Smiřovala se s tím několik let a těžká rána jí zničila manželství. Zcela jistě by byla šťastnou maminkou a babičkou, ale nejspíš vědomí, že nikdy nebude mít rodinu, ji vrhlo do náruče bezpočtu milenců.
Na zajíčky
Tajemná kráska se dokázala rychle zamilovat, ale také rychle své lásky opustit. Nikdy se netajila tím, že měla třeba několik milenců najednou. Přesto se znova vdala. Jejím druhým manželem byl dramatik Pavel Hanuš. Sice dost pil, ale jejich vztah byl vášnivý, jí fascinovalo také jeho spisovatelské zapálení. Ani tehdy si ale s nevěrou hlavu nelámala. Dokonce si jednu chvíli do svého bytu nastěhovala milence. Manžel to snášel, ale ne dlouho a manželství se rozpadlo.
Herečka, jak se svěřila, měla tolik „chlapů“, že by je ani nespočítala. Možná kvůli nenaplněné touze po mateřství dávala přednost mladším mužům, přitahovaly ji typy – „chlapci“, kteří vypadali, že nemají co jíst. Možná skutečně znala magii lásky a tajemství, jak si získat přízeň muže, jak se píše v její biografii, možná byla jen „krásná čarodějka“, v každém případě jejímu kouzlu také podlehl v 70. letech o třicet dva let mladší herec Ivan Vyskočil během natáčení historického dramatu Bitva o Hedviku.
Šarmu a kouzlu herečky podlehl také herec Ivan Vyskočil
A jsme u filmových nápověd…
Na scéně, na place
Na scéně Národního divadla, jehož byla od roku 1966 zasloužilou členkou, ztvárnila přes sto čtyřicet krásných postav. Se zlatou kapličkou se rozloučila derniérou Gogolova Revizora v roce 2014, tedy ve věku devadesát jedna let. Během života hostovala v dalších divadlech a zájezdových představeních. Ve filmu není představitelkou hlavních rolí, ale po svůj osobitý projev výraznou postavou. Filmaři ji obsadili do menší role poprvé v roce 1946 ve filmu Právě začínáme, z těch prvních, známějších, jmenujme Němou barikádu (1949), kde hrála pekařovu ženu.
Aby nápověda nebyla jen pro filmové pamětníky, připomeneme její seriálové role. Nezapomenutelná je jako cigánka Aranka v Chalupářích, z posledních pak coby Plecitá v navazujících seriálech Náměstíčko, Náves a Příkopy. Už víte? Rodiče jí od malička říkali Luba a příjmení nezapomenutelné herečky je Skořepová.
Luba Skořepová během natáčení seriálu Námestíčko (2004)
Neuvěřitelně vitální herečka žila přes třicet let v Záhřebské ulici na Vinohradech v nevelkém bytě o dvou místnostech. Na sklonku života, když se už o svou domácnost nedokázala postarat, jí byl oporou její prasynovec Julien Herrero s rodinou. Navštěvoval ji v léčebně dlouhodobě nemocných, kde dožila poslední rok života. Z tohoto světa odešla žít svůj další život 23. prosince 2016.
Jullien Herrero s Lubou rok před jejím odchodem (2015)
Zdroje: www.tvguru.cz, dvojka.rozhlas.cz, www.blesk.cz, www.kafe.cz, encyklopedie.praha2.cz, ct24.ceskatelevize.cz
