Ludvík nastoupil na bavorský trůn roku 1864 jako osmnáctiletý a velmi pohledný mladík. Svým poddaným ihned učaroval a získal si jejich přízeň. Bylo obecně známo, že jako syn zesnulého krále Maxmiliána prošel drilem těch nejlepších učitelů, dostalo se mu skvělého vzdělání v oblasti umění, a nadto uměl výborně plavat a jezdit na koni. Co už se ale vědělo méně, mladý král strávil velkou část dětství o samotě a vytvořil si vlastní svět plný snových fantazií.
Po prohrané válce s Pruskem se Ludvík cítil veškerou politikou natolik znechucen, že ji zcela přenechal ministrům a začal se stylizovat do role pohádkového krále, který veškerý svůj čas věnuje stavbě nádherných zámků a návštěvám opery. Za vzor si zvolil francouzského panovníka Ludvíka XIV. a jeho sídlo ve Versailles. Ačkoli se osobně ze správy země snažil vyvléknout a bez výkonné moci ministrů by bylo Bavorsko zřejmě ztraceno, toužil po nastolení absolutismu. Ministři si začali šeptat, že se Ludvík II. chová tak trochu jako pomatenec.
Zámek Neuschwanstein, chlouba Ludvíka II.
Znepokojovala je zejména králova ochota vynakládat obrovské sumy peněz na stavbu velkolepých sídel. Výrazný tok financí plul také na konto hudebního skladatele Richarda Wagnera, se kterým Ludvík sdílel obdiv ke starým germánským legendám.
"Král je tak krásný a moudrý, oduševnělý a milý, až se obávám, že v tomto vulgárním světě se jeho život rozplyne jako letmý sen bohů," prohlásil skladatel, jenž se stal Ludvíkovým blízkým přítelem. Jejich korespondence naznačuje, že mezi nimi možná přeskočila i milenecká jiskra. (Zdroj: en.wikipedia.org)
Vztah údajně zůstal platonickým, nicméně Ludvík svou homosexuální orientaci přiznal v osobních zápiscích. Jako dobře vychovaný katolík trpěl neustálými výčitkami a strachem z odhalení. Oženit se ale jen tak na oko nedokázal. V říjnu roku 1867 zrušil zásnuby s vévodkyní Žofií, nejmladší sestrou císařovny Sisi.
V roce 1886 došla vládě trpělivost. Ludvík ve své rozhazovačnosti přivedl Bavorsko na pokraj bankrotu, nehodlal po sobě zanechat následníka, u stolu vedl konverzaci s imaginárními společníky typu Ludvík XIV. a Madame de Pompadour. Ministru financí zcela vážně navrhl, že by se mělo Bavorsko prodat a koupit místo toho klidný kus panenské krajiny v Jižní Americe. (Zdroj: www.thegeographicalcure.com)
Ludvík II. Bavorský ke konci svého života
Bylo mu 40 let, když k němu ministři přivedli profesora psychiatrie Bernharda von Guddena a zbavili ho svéprávnosti. Ludvík II. byl poté převezen na zámek Berg, kde měl být pod dohledem lékařů internován. Hned za dva dny ale došlo k tragédii, která zůstala navždy nevysvětlena.
V podvečer 13. června 1886 si král vyšel s doktorem Guddenem na procházku. Oba muži byli naposledy spatřeni v půl sedmé, ale zpátky do zámku se už nevrátili. Jejich těla byla pozdě večer nalezena v mělkých vodách Starnberského jezera.
Podle oficiální verze král spáchal sebevraždu utonutím, pitevní zpráva ale vyloučila přítomnost vody v plicích. Na krku psychiatra Guddena se našly stopy po škrcení, zatímco tělo Ludvíkovo (údajně) neneslo známky násilné smrti. Nabízí se teorie, že se král pokusil o útěk, uškrtil svého lékaře a následně sám dostal infarkt. V úvahu však musíme vzít i možnost, že šlo o úkladnou vraždu, Ludvíka někdo na příkaz vládních činitelů zastřelil a údaje o střelné ráně se následně ututlaly.
V každém případě šlo o velmi zvláštní konec pohádkového krále, který ke své smůle více snil než panoval.
