Ludvík Jagellonský byl král český a uherský (jako Ludvík II.) a moravský markrabě. Jeho otcem byl český a uherský král Vladislav II. Jagellonský, matkou francouzská hraběnka Anna z Foix a Candale, která porod toužebně očekávaného mužského dědice zaplatila životem.
Bitva u Moháče na turecké miniatuře.
Tři srpnové bitvy s dalekosáhlými následky
Srpnová data jsou v české historii nešťastná, v rozmezí pouhých tří dnů, mezi 26. a 29. srpnem, padli v bitvách tři významní králové: na Moravském poli Přemysl Otakar II., u Kresčaku Jan Lucemburský a nakonec 29. srpna 1526 v boji s vojskem osmanských Turků utonul v dunajských močálech český a uherský král Ludvík Jagellonský.
Moháč - byla to velkolepá bitva s absurdním koncem.
Portrét Ludvíka II. (1506-1526).
Nerovná bitva
Vojska osmanského sultána Sulejmana I. měla ráno 29. srpna 1526 převahu, ale zároveň chovala k protivníkovi velký respekt. Planina u uherského Moháče se díky vytrvalým dešťům změnila v nehostinný močál, takže manévrování v bahně bylo pro jezdce i pěšáky velmi náročné.
Sultán Sulejmán.
Proti unaveným Turkům stálo křesťanské vojsko vedené tehdy dvacetiletým Ludvíkem Jagelonským, které sice čítalo jen polovinu mužů, ale pyšnilo se těžkooděnci - obrněnou jízdou, největší silou končícího středověku. Ludvíkovi se podařilo sebrat 25 000 převážně uherských bojovníků. Stál proti obávanému sultánovi v oslabení, protože jeho výzvy o pomoc k evropským dvorům a uherským šlechticům nevyslyšelo mnoho „spojenců“. Ludvík se přitom obrátil o pomoc všude; na řadu evropských vládců, na papeže, benátského dóžete, anglického krále Jindřicha VIII. a také své příbuzné, polského krále Zikmunda I. a rakouského arcivévodu Ferdinanda.
Jeho armáda však byla nakonec složena jen z 8 000 bojovníků mimo Uhry, zato se Ludvíkovi povedlo za 25 000 zlatých dukátů od papeže najmout 1 300 moravských žoldnéřů a na pomoc přišla i papežská pěchota. Papežská kurie poslala finanční obnos, ale kladla si zároveň podmínku, že část těchto peněz musí být využita v boji proti v Uhrách se šířícímu luteránství. Do bitvy se chystalo i 1 500 polských jezdců a žoldnéři ze Španělska, Itálie, Německa a Chorvatska.
Na bitvu se podívejte zde:
Osmanské taktika fungovala
I přesto, že armády proti sobě stály už ráno, bitva začala až odpoledne a zahájila ji uherská děla, jež chtěla narušit sevřené šiky osmanské pěchoty pomalu sestupující z mírného návrší na jižní straně bojiště. Právě díky této poloze měl Sulejman I. strategicky výhodné postavení a. přehled o celé bojové situaci. Na rovině pod návrším vybudoval opevněné ležení chráněné děly vzájemně pospojovanými řetězy.
Ludvík Jagellonský byl v té době již obrácen zpět k Moháči, a když 80 děl spustilo palbu, musel se do bitvy rychle vrátit. Sulejmanova bitevní taktika ale fungovala dobře a situace se pro křesťany nevyvíjela dobře. Nakonec ji se stejným výsledkem rozhodly elitní osmanské jednoty obávaných janičářů, rekrutovaných převážně ze slovanských obyvatel Balkánu. Uhři se dali na útěk a bitva skončila.
Hans Krell: král Ludvík Jagellonský.
Nástup Habsburků
Rychlý konec bitvy ale na dlouho poznamenal české země i Evropu, jelikož Osmanům se tak otevřela cesta do Uher, jejichž část pak po 150 let ovládli. Na obou stranách padlo v bitvě u Moháče shodně kolem 16 000 mužů, z nichž se mnozí utopili v bažinách dunajské nížiny. Jedním z těch, kdo skončil smrtí v bahně, byl i mladý král Ludvík Jagellonský. Sám patřil k těžké jízdě a dostat se z močálu byl pro něj nadlidský úkol. Jeho tělo bylo pohřbeno ve Stoličném Bělehradě do královské hrobky, vedle svých rodičů. Jeho osobou vymřela česko-uherská větev jagellonské dynastie.
Podívejte se na jejich vládu:
Bitva u Moháče, osmanská miniatura.
V Čechách po něm na trůn nastoupil rakouský arcivévoda Ferdinand I. Habsburský, což velmi ovlivnilo naše dějiny. Ludvíkovou manželkou byla Marie, sestra rakouského arcivévody Ferdinanda Habsburského, ženou Ferdinanda naopak Ludvíkova starší sestra Anna. Tak mohli Habsburkové uplatňovat nárok na uherský a český trůn. A roku 1526 se tak stalo. Na rozdíl od uherského království však české stavy dědické nároky Ferdinanda Habsburského neuznaly a trvaly na svobodné volbě. Dynastie Habsburků tak začala svou několik století trvající vládu a stala se jedním z hlavních hráčů evropské politiky.
Zdroje:
