Lukulské hody: Zvrhlá zábava starých Římanů. Císař Nero vynikal v týrání hostů

Lukulské hody patřily ve starověku mezi největší a nejhonosnější hostiny. Probíhaly celý den a pořádaly se v nádherných zahradách nebo luxusních komnatách paláců bohatých Římanů. Často se zvrtly v divokou zábavu plnou erotických hrátek a krvavých potyček.

Římský politik a generál Lucius Licinius Lucullus měl nejen vojevůdcovský talent a řečnické nadání, disponoval také obrovským majetkem, který rád vystavoval na odiv. Žil v krásných vilách, obklopen uměleckými předměty a vzácnými knihami. Zakládal zahrady, do nichž si nechal vysadit třešně, jež zahradníci dovezli z Pontského království. Stal se tak prvním, kdo tento strom pěstoval v Evropě.

Magazín

Jak hrozný byl život hereček ve starém Římě: Horší práci si lze stěží představit

Lucullus však také velice rád pil a jedl. Pořádal nákladné a rozmařilé hostiny, jež ho natolik proslavily, že se podle něj pojmenovaly. Bohatí Římané jeho zvyk rychle přebrali a sami pak opulentní hody pravidelně organizovali. Jedlo se na nich takové množství chodů, že každý host byl vybaven osobním pírkem, kterým si mohl přivodit dávení, aby mohl v hodování pokračovat.

Lukulské hody, co se jedlo?

Slavnosti se často odehrávaly ve speciální místnosti, tzv. tricliniu. Vybavena byla mírně nakloněmnými lehátky. Nejvyšší bylo určené pro nejvýznamnějšího hosta. Podle zvyku leželi hodující na boku a natahovali se po kouskách pokrmů, jež byly servírované na malých stolečcích umístěných mezi lehátky. Jedlo se rukama a lžící. Ta sloužila k nabírání omáček.

Na antickém stole byste našli kuřecí a vepřové maso, zvěřinu, ryby a mořské plody. Nechyběly také ovčí a kozí sýry, zelenina či ovoce. Vše doplňovaly olivy a olivový olej. Nezbytnou součástí římských pokrmů bylo koření, které sloužilo nejen k dochucení, ale také mělo dodat tělu sílu. Kuchaři používali česnek, kopr, zázvor, pórek, kmín, fenykl, koriandr, petržel, šafrán, pažitku, jalovec, mátu, hořčici, mateřídoušku, tymián a černý bez.

Magazín

Hygiena v "čistotném" starém Římě: Některé praktiky by nám přišly odporné

Mezi nejoblíbenější omáčky patřila garum. Podávali ji jen nejbohatší hostitelé. Měla totiž vyšší cenu než luxusní parfémy. Vyráběla se z ryb, jež se nechaly 2-3 měsíce kvasit na slunci. To, co po nich zbylo se dochutilo a mohlo se podávat.

Lukulské hody a Nero

Proslulý nákladným a luxusním stolováním byl také císař Nero. Jeho hostiny obvykle začínaly v poledne a končily o půlnoci. Podávaly se nich pokrmy, které musely být jedinečné. Mezi rozmařilé nápady krutého panovníka patřilo například sele, jež mělo být napůl uvařeno a napůl upečeno nebo zmrzlina ze sněhu a ledu z alpských ledovců.

Jenže do Alp bylo z Říma daleko. Na jednu cestu tak byli vysláni běžci předávající si náklad jako štafetu. Otroci pak v paláci led ozdobili ovocem a podávali. Pokud císař nebyl spokojený, nešťastníci skončili jako potrava pro lvy.

Po vydatné hostině začala bujará pitka. Na ní však nebyl nikdo v bezpečí. Opilý panovník byl jako neřízená střela. Jednou vymyslel hru, při níž pokrytý kůží divokého zvířete vběhl do klece, kde byli ke kůlům připoutáni nazí muži a ženy. Nero je pak postupně znásilňoval. Často také pořádal hody na veřejných místech. Na ulicích pracovaly prostitutky a za soumraku okolní lesy zářily ohněm. „Nero byl zkažen každým chtíčem, přirozeným i nepřirozeným," napsal historik Tacitus.

Zdroj:

www.factsanddetails.com, www.irozhlas.cz, www.memento-historia.cz, www.is.slu.cz