4. října 1957 vypustil Sovětský svaz Sputnik I, který se stal první umělou družicí Země a představoval významné "propagandistické" vítězství komunistického státu. Spojené státy to tehdy znepokojilo. Edward Teller, spoluautor vodíkové bomby, v celostátní televizi prohlásil, že Spojené státy prohrály "bitvu důležitější a větší než Pearl Harbor". Senátor Henry Jackson z Washingtonu označil vypuštění rakety za "zničující úder prestiži Spojených států".
Život na Měsíci
Kosmické aktivity Sovětského svazu byly již dříve předmětem četných debat, a to jak zpravodajských, tak i bezpečnostních. Jak se však aktivity Sovětského svazu ve vesmíru rozšiřovaly, americká zpravodajská komunita zaměřovala zvýšenou pozornost a zdroje na jeho vesmírné úsilí - ať už vojenské, nebo vědecké. To se týkalo pozemských družic, ale také lunárních misí nebo planetárních sond. Jak řekl budoucí šéf Úřadu vědeckého zpravodajství CIA a vedoucí analytik v časopise CIA Studies in Intelligence Richard Bissell v roce 1961: "Naše postavení jako národa, naše kultura, náš způsob života a vlády mají tendenci být měřeny našimi schopnostmi v kosmickém závodě".
Vesmírné závody těchto dvou mocností pokračovaly a vedly k velké pozornosti obou stran. USA koncentrovaly svou pozornost na sovětský vesmírný program především ve snaze zjistit, co velmoc o fungování "mimo Zemi" vlastně zjistila. To vedlo k dopadu na řadu dalších oblastí, jako bylo operativní zabezpečení utajovaných amerických aktivit, plánování zpravodajského sběru proti sovětským vesmírným aktivitám, pomoc NASA pochopit, jak si stojí v závodě o Měsíc, ale také ke snaze SSSR o vyslání kosmických lodí na Mars a Venuši, až po zveřejňování sovětských vesmírných neúspěchů.
Důkazy o existenci života
Jakékoliv důkazy, které Sovětský svaz získal ze svých sond na Měsíc, pak byly neprodleně dodány do laboratoří. Ty zkoumaly naprosto vše. Včetně pořízených fotografií, aby zjistily, zda je skutečně možná existence života mimo naši planetu. Hermetické kontejnery praskaly ve švech.
Pro více informací se podívejte na toto video:
Stovky důkazů však zpočátku zůstaly takřka bez povšimnutí. Změnu přinesl až rok 1970. Vědci si tehdy všimli, že některé částice vyskytující se právě na Měsíci, se podezřele podobají těm, jež máme zde, na Zemi.
Zejména kulovité částice regolitu byly těmi, jež je nenechaly klidnými. Byl to materiál dovezený Lunou 20. Ten přinesl jasné důkazy o tom, že tyto částice až možná příliš korespondují s fosiliemi kokovitých bakterií, jako jsou Siderococcus nebo Sulfolobus.
Shoda nebyla však potvrzena pouze co se obsahu týče. Také tvar, rozmístění, ale i deformace "koulí" vznikající při fosilizaci se plně shodovaly s těmi na Zemi.
Další studium snímků provedli biologové z Ruské akademie věd Stanislav Zhmur z Ústavu litosféry okrajových moří a Ludmila Gerasimenko z Biologického ústavu. Ti následně potvrdili objev biologických mikrofosilií v několika uhlíkatých meteoritech nalezených daleko za Měsícem.
Zdroje:
