K vykopávkám v Pompejích se proto vědci vrátili až v průběhu 19. století, kdy touha po poznání převážila nad náboženskými předsudky. Objevy byly skutečně mimořádné. Ve městě se po výbuchu sopky zastavil čas a nánosy popela jako by ten hrůzný okamžik zmrazily navěky. Lidé ustrnuli s vyděšeným výrazem v tvářích tam, kde je katastrofa zrovna zastihla. U stolu, na ulici nebo u pecí, ve kterých archeologové ještě našli i bochníky chleba.
Tak trochu to připomíná pohádku o Šípkové Růžence, kde se celé království v jediný moment zastavilo, jako by zkamenělo. Pompeje ale žádný princ nezachránil, ostatně na rytířskou lásku k princeznám se tu zrovna nehrálo. Svědčí o tom množství veřejných domů, které byly očividně důležitou součástí místní ekonomiky.
Freska v nevěstinci v Pompejích
Služby za závěsem
Jeden z nich se dokonce zapsal na Seznam světového dědictví UNESCO. Nesl název Lupanarum, což by se dalo přeložit jako "Vlčí doupě". Dvoupatrová budova nabízela hostům soukromí v 10 pokojích, oddělených od společenské místnosti pouhými závěsy. Odvážné fresky na stěnách prozrazují, jaké služby se tu nabízely. Podle vědců ale nešlo o žádný luxusní podnik.
V pokojících byla jen kamenná postel s matrací a téměř žádná okna. Nevěstky svou práci navíc nevykonávaly dobrovolně, protože šlo převážně o otrokyně dovezené z Orientu a Řecka. Zákazníci si však jistě přišli na své, protože na zdech zanechali množství nadšených vzkazů, které bychom dnes mohli nazvat "pozitivní zpětnou vazbou".
Pompeje i interiéry vyhlášeného nevěstince si můžete prohlédnout ve videu:
Za dva bochníky chleba
Nevěstince typu Lupanarum navštěvovali převážně řadoví Římané ze středních a nižších vrstev. Cena za milostný styk se přibližně rovnala dvěma bochníkům chleba a půl litru vína. Nešlo tedy o žádnou drahou službu, kterou by si běžný občan nemohl dovolit. Spíše naopak. Prostituce byla v Pompejích tak všední, že se nad ní nikdo nepohoršoval.
Zato moderním úřadům dlouho trvalo, než Lupanarum zpřístupnili veřejnosti. Řada nalezených cenností s erotickou tematikou skončila v tajném sejfu v Neapoli a hanbaté fresky zůstaly zakryté až do 60. let minulého století. Teprve od roku 2000 se turisté mohou pokochat pohledem na unikátní památku, která vydává významné svědectví o životě ve starém Římě a naznačuje, že Pompeje skutečně bývaly městem neřesti.
Zdroje: historiesoftheunexpected.com/, https://www.theguardian.com/, https://www.historytoday.com/
