Bílá lilie od Stalingradu: Doplatila na statečnost, Stalin ji obvinil ze zrady

6. leden 2020 četba na 2 minuty
Lýdie Litvjaková

Lýdie Litvjaková

Foto: Youtube

"Chci vidět muže, který mě sestřelil," prohlásil naštvaný držitel Železného kříže Erwin Meier poté, co se u Stalingradu katapultoval a padl do sovětského zajetí. Stráže mu vyhověli. Před zkušeným německým pilotem stanula mladá půvabná dívka, Lýdie Litvjaková.

Meier se nejprve rozzuřil, že si z něho Sověti dělají legraci. Když mu ale Lýdie popsala detaily akce, musel přijmout potupný fakt, že ho z nebes poslala k zemi 21letá žena.

Lýdie Litvjaková přitom nebyla žádnou nezkušenou žabkou. Letadlo poprvé pilotovala už v 15 letech v aeroklubu, absolvovala leteckou školu a vypracovala se na instruktorku létání.

K armádnímu letectvu se chtěla připojit hned v roce 1941, kdy Němci napadli Sovětský svaz, ženám a dívkám však byly podobné žádosti zamítnuty. Její příležitost nadešla až díky Marině Raskovové, která si u Stalina vydupala zřízení ženského leteckého pluku, jemuž nacisté později přezdívali "Noční čarodějnice".

Lýdie prošla výcvikem a rychle se prosadila jako obávané letecké eso. Ze vzdušných bojů vycházela vítězně: za svou krátkou kariéru poslala k zemi nejméně 11 nepřátelských letounů a na sestřelení dalších tří se podílela. Suverénní porážka nad německým profíkem Meierem jí vynesla přezdívku Lilie od Stalingradu.

Během bojových operací Lýdie zároveň utrpěla četná zranění, nedala však na rady lékařů a vracela se k jednotce před úplným vyléčením. Koncem května 1943 vymyslela strategii, jak zneškodnit německý pozorovací balón, a akci po schválení sama provedla. Za tento čin obdržela Řád rudého praporu.

Uprostřed válečné vřavy se Lýdie stihla provdat za stíhacího letce Alexeje Solomatina, který ale v jedné bojové operaci nezvládl přistání a uhořel jí před očima. V červenci 1943 potkal stejný osud i její nejlepší kamarádku Kaťu. Lýdie se ocitla na pokraji fyzických i psychických sil, ale bojovala dál. 1. srpna 1943, krátce před svými 22. narozeninami, vzlétla celkem čtyřikrát. Podařilo se jí sestřelit dva německé letouny, ale z posledního letu se už nevrátila.

Protože se nepodařilo objevit její tělo, Sovětský svaz se zdráhal označit ji za hrdinku. Kdyby totiž padla do nepřátelského zajetí, byla by pro Stalina v tu chvíli naopak zrádkyní. Lýdiiny ostatky se našly teprve v roce 1979 poblíž města Krasnyj Luč na Ukrajině a titul Hrdiny Sovětského svazu byl statečné dívce udělen prezidentem Gorbačovem dodatečně v roce 1990.

Akční letáky