Maquahuitl neboli „obsidiánová pila“ vypadá jako dřevěná kriketová pálka, jež je osazena vybroušenými kusy sopečného skla - obsidiánu. Aztékové, ale i jiné indiánské kmeny, ji používali na boj z blízka. Nepřítele měla pouze zranit nebo omráčit.

Pro indiány totiž bylo důležité, aby zajatec přežil do té doby, než ho přenesou do chrámu a tam ho obětují svým bohům. Dřevěná část tedy byla schopná kohokoli přivést do bezvědomí. Obsidiánová pila zase zneškodnit jednou ranou. Sopečné sklo má totiž lepší řezné vlastnosti než vysoce kvalitní ocelové žiletky.

Macuahuitl

„Mají zvláštní zbraně. Jsou ze dřeva a drží se oběma rukama, ale nemají tak dlouhou čepel jako obouruční meč. Na hranách jsou drážky, do kterých se vkládají kamenné nože ostré jako toledské čepele. Jednoho dne jsem viděl indiána bojovat s mužem na koni. Indián koně zasáhl do hrudníku a nešťastné zvíře rozpáral až po břicho. Bylo hned mrtvé," popisoval krutou zbraň jeden ze společníků conquistadora Hermána Cortésa v roce 1519.

Použití macuahuitl jako zbraně je doloženo z prvního tisíciletí našeho letopočtu především na území Mezoameriky. Bojovali s ní Aztékové, Mayové, Mixtékové a Toltékové. V období španělské kolonizace, tedy v 16. století, se opět dostala na výsluní.

Podle conquistadora Bernala Díaze del Castillo byla macuahuitl 0,91 až 1,22 m dlouhá a 75 mm široká. Do drážek byly zasazené 3 cm dlouhé ostré kousky obsidiánu, které se tam přilepovaly přírodním lepidlem bitumenem. Španělé si všimli, že čepele nebylo možné vytáhnout ani je zlomit. Velikost a struktura zbraně byla určená především k tomu, aby způsobila mělké, ale rozsáhlé řezné rány.

Macuahuitl a tělo

„Pokud zbraň zasáhne tělo, čepele projedou kůží, svalem a roztrhnou je. Desítky zubů totiž nemají schopnost provést souvislou řeznou ránu. Toto zranění není, pokud se nezasáhne tepna, smrtelné, ale je extrémně bolestivé. Navíc je náchylné na infekci," přibližuje funkci Macuahuitl vojenský lékař Erich Allman.

Zdroj: Youtube

Zbraň byla tak zajímavá, že si ji dovezl domů i Kryštof Kolombus. Žádný originální kus se však do dnešní doby nedochoval. Poslední obsidiánová pila shořela v madridské královské zbrojnici v roce 1884.

Zdroj:

www.magazin.pluska.sk, www.thevintagenews.com, www.onlymen.cz