Scan slavného Da Vinciho obrazu
Vědci odhalili nové podrobnosti o skrytém obraze, který je ukryt v malbě Leonarda da Vinciho "Panna Marie ve skalách".
Podle Národní galerie v Londýně, která dílo hostí, odhalilo snímkování v roce 2005, že obraz, na němž jsou zobrazeni Panna Marie, Ježíšek a svatý Jan Křtitel, má zcela odlišnou kompozici. Vědci odhalili stopy po zakryté podmalbě, díky níž se Mariino oko nacházelo na jiném místě, a další rozdíly oproti konečnému produktu.
Až kvalitnější snímky odhalily tuto podmalbu podrobněji, jak uvedla galerie. Neviditelné rané tahy štětcem ukazují, že umělec původně umístil Marii na levou stranu obrazu, oproti Ježíškovi a andělovi, kteří byli vpravo. Da Vinciho původní kompozice byla výrazně pootočena ve srovnání s obrazem, který nakonec vytvořil, jak odhalily nové snímky.
Otázkou zůstává, zda toto skalní vyobrazení bylo tím, co si přálo milánské bratrstvo Neposkvrněného početí, když v roce 1483 pověřilo Leonarda vytvořením ústředního panelu pro svůj oltářní obraz. Namísto vyvýšení a intronizace matky s dítětem mezi sborem andělů, jak se očekávalo, Leonardo z hlubin své představivosti vykopal grottu takřka bez útěchy.
Skrytá vrstva plná tajemství
Není jasné, proč se da Vinci rozhodl svou původní kompozici zakrýt a předělat, jednalo se však o jeho druhou verzi této scény, kterou namaloval poté, co první, která se nachází v pařížském Louvru, prodal soukromému klientovi během sporu s kostelem, pro který byla určena. Jeho zakrytá kompozice představovala výrazný odklon od prvního obrazu, zatímco konečná verze, kterou skutečně prodal kostelu, je mu mnohem bližší.
"Tato druhá verze však není pouhou reprodukcí," uvedla galerie v prohlášení. "Vedle výrazných úprav figur používá tuto verzi také ke zkoumání nových druhů světelných efektů na základě vlastního výzkumu optiky a fyziologie lidského vidění."
Tři techniky k odhalení původní malby
K odhalení podmalby vědci zkombinovali tři techniky: První byla infračervená reflektografie, která v roce 2005 odhalila přítomnost podmalby. Tato technika využívá infračervené světlo k zobrazení tahů štětcem pokrytých tolika vrstvami barvy, že jsou neviditelné ve viditelném spektru, ale ne v infračerveném.
Druhou metodou bylo rentgenové fluorescenční skenování, což je technika, kterou podle univerzity v Missouri vědci používají k identifikaci jednotlivých prvků, které se při bombardování rentgenovým světlem rozzáří. První kresby byly podle galerie vytvořeny s látkou obsahující zinek, který byl viditelný pro XRF.
Třetí technikou bylo hyperspektrální zobrazování, které podle časopisu The Journal of Biomedical Optics detekuje elektromagnetickou energii vycházející z jeho předmětu napříč spektry, aby odhalilo detaily, které nejsou zjistitelné v žádném jednotlivém spektru.
Galerie stále zkoumá detaily a i nadále zpracovává data získaných snímků. Není proto jisté, zda nedojde k dalšímu odhalení skrytých prvků práce tohoto světoznámého autora.
Zdroje:
