Magdaleniny prádelny: Otřesná místa pro převýchovu žen fungovala až do roku 1996

Irské Magdaleniny prádelny.

Irské Magdaleniny prádelny.

Foto: Scanned by Eloquence* from Finnegan / Creative Commons, volné dílo, https://creativecommons.org/publ

Magdaleniny prádelny byly vlastně takové veřejně prospěšné věznice pro ženy v Irsku. Ženy zde pracovaly zadarmo a byly psychicky i fyzicky týrány, mnohé zde prožily celý život a dokonce zemřely. Nebyly schopné se socializovat. V nápravných zařízeních bylo od založení Svobodného irského státu v roce 1922 do roku 1996 vězněno více než 10 000 dívek a žen.

Mladé ženy do v Irsku, sužovaném přísnou katolickou vírou, obecně neměly nikdy lehké, ale podmínky se ještě přiostřily v polovině 19. století. Do stejné doby se datuje i vznik Magdaleniných prádelen, což byly vlastně azylové domy určené morálně padlým ženám. Ocitly se v nich většinou ženy a dívky, které se živily jako prostitutky či se jinak obdobně provinily proti katolické víře. Posílala je sem různá zařízení, ale stejně často i jejich rodiny coby nehodné dcery. Zde měly být „srovnány“ natolik, aby se pak mohly zařadit zpět do společnosti. Po roce 1922 provozovaly Magdalénské prádelny čtyři řeholní řády - Milosrdné sestry, Milosrdné sestry Panny Marie, Milosrdné sestry a Sestry dobrého pastýře na deseti různých místech v Irsku.

Účetní kniha se seznamem různých klientů magdalénské prádelny.Účetní kniha se seznamem různých klientů magdalénské prádelny.Zdroj: The Little Museum of Dublin / Creative Commons, CC BY-SA 4.0, https://creativecommons.org/licenses/b

Z obracení na víru se stalo vězení

Název prádelen pocházel od Máří Magdalény, která byla sama kurtizánou, než se ve víře stala Ježíšovou nejbližší následovnicí. I prádelny byly vedeny většinou řádem Sester milosrdenství, ale jejich idea se od začátku velmi změnila. Z domů, které měly děvčata obracet na víru, se stala zařízení, kde neexistovala řádná práva. Blíže byla srovnatelná s věznicemi a nebylo výjimkou, že sem byly poslány dívky, aniž by se čímkoli provinily. Byly zde svobodné matky i oběti znásilnění nebo zneužívání. V Irsku vládlo přesvědčení, že si totiž za vše mohly samy. Ke konci činnosti prádelen sem byly zavírány dívky i třeba za krásu, protože se koketérie považovala za automatické zlo, které se od nich dalo čekat. Navíc zde bylo stále méně žen a stále více dětí.

Na zajímavý dokument se podívejte zde:

Zdroj: Youtube
 

Jak „věznění“ vypadalo?

Po vstupu do klášterů k „milosrdným sestrám“ byly dívky a ženy vězněny za zamčenými dveřmi, zamřížovanými okny a vysokými zdmi. Nevěděly, kde jsou, ani jak dlouho tam budou. O propuštění neměly ani potuchy. Často jim bylo změněno jméno a celá identita a dostaly jen číslo. Nesměly mluvit o rodině ani samy o sobě, byly ostříhány nakrátko a nezůstaly jim řádné osobní věci. Dostaly uniformu a musely vždy mlčet, dokonce bylo zakázáno navazovat i přátelství. Návštěvy byly jen velmi zřídka a pod dohledem sester, většinou se ale nepodporovaly vůbec.

Dívky pracovaly od rána do večera. Praly, žehlily, balily prádlo nebo šily a vykonávaly různé další manuální práce, vše samozřejmě bez nároku na mzdu. Praly pak pro všechny veřejné instituce, jako byla armáda, ministerstva, nemocnice nebo církevní instituce. Pokud dostaly trest, nedostaly najíst, byly zavírány na samotky, fyzicky i jinak týrány. Jejich vzdělání bylo opomíjeno, žily v nelidských hygienických podmínkách a bití a urážky byly na denním pořádku. Pokud se pokusily o útěk, byly vráceny místní policií a potrestány či přeloženy do jiné prádelny.

Sídlo Magdalény, St Stephen's Green Park, Dublin.Sídlo Magdalény, St Stephen's Green Park, Dublin.Zdroj: Osama Shukir Muhammed Amin FRCP / Creative Commons, CC BY-SA 4.0, https://creativecommons.org/licens

Neschopnost návratu

Prádelny přitom ze své činnosti profitovaly a docházelo k jejich rozšíření i na šicí dílny. Pro nelidské zacházení však byly postupně rušeny a poslední Magdalénská prádelna byla zavřena 25. října 1996. Následky jejich působení ale byly patrné mnohem déle – ženy, z nichž některé zde byly zavřené i desítky let, izolovány od okolního světa a rodin, se postupem času staly na svém vězení závislé. Nebyly schopny se vrátit a zařadit do normálního života.

Ewa Paradies byla nacistická dozorkyně z koncentračního tábora Stutthof.

Ewa Paradies: Za metodu "krve a mrazu" postihl dozorkyni spravedlivý trest

Údaj 10.000 je podnodnocen

Že tyto azylové domy nebyly tak skvělé, jak to navenek vypadalo, se veřejnost dozvěděla až v roce 1993. "Oficiální" údaj 10 000 je navíc podle zprávy Meziresortního výboru pro zjištění skutečností o zapojení státu do činnosti Magdalenských prádelen značně podhodnocený, ve skutečnosti jich bylo mnohem více. Některé zde žily celý život a spousta jich v ústavech dokonce i zemřela. Záznamy o hrobech v Donnybrooku ukazují, že dokonce více než polovina žen z volebních seznamů v letech 1954-1964 v tomto zařízení zemřela! Zpráva pak odhalila i to, že do prádelen byly na směny posílány i děti a dívky z dalších nápravně výchovných zařízení v okolí Magdaléniných prádelen, jež byla nazývána výcviková střediska. I v tomto případě se jednalo o "dobrovolná", neregulovaných, ale státem financovaná, internátní zařízení pro děti a dospívající. 

Zdroje:

jfmresearch.comwww.catholicleague.orgen.wikipedia.orgg.cz