"Hle, Blaník hora v hávu tmavého lesa, jenž splývá jí od temene po všech bocích. Vážně, až zachmuřeně shlíží na krajinu od světa odlehlou, na její chlumy a pláně málo úrodné. Široko daleko je patrno jeho témě a v okolí často k němu pátravě vzhlížejí. Věštíť chmurami zahalené zlé povětří, promodrává-li se jasně, slibuje jistý a tvrdý čas." Tak začíná pověst o Blaničtích rytířích, kterou sepsal Alois Jirásek ve Starých pověstech českých.

V srdci hory spí rytíři, kteří, až bude zemi České nejhůř, vyjedou v čele se svatým Václavem na pomoc. "Tu svatý Václav na bílém koni s korouhví v ruce Čechy povede a cizozemce a všechny nepřátele českého království ze země vyžene. A sv. Prokop, opat sázavský s berlou, bude mu pomáhati." S příběhem přišel jako první sedlák Mikuláš z Vlásenice u Pelhřimova, v keltském světě se ale legendy o rytířích v horách objevují docela často, je tedy možné, že se legenda rozšířila od nich.

Keltové jsou totiž s horou Blaník úzce spojeni. Samotné jméno Blaník zřejmě vychází z keltského Blaniak a už v 5. století př.n.l. zde stálo keltské hradiště. Oppidium kruhovitého tvaru se dvěma řadami kamenných valů. Jeho pozůstatky můžeme na hoře pozorovat dodnes. Byly zde nalezeny také žárové hroby, zbytky obydlí, úlomky nádob a primitivní kamenné mlýnky.

Zajímavostí je, že toto oppidium je jedno z nejvýše položených z dosud zjištěných hradišť. Vrch hory dlouho nezůstal nezastavěný. Z několika historických pramenů se dovídáme, že zde stál hrad, který je dokonce zakreslen i v nejstarší mapě Čech z roku 1518. Předpokládá se, že se jednalo o malý lesní hrad nebo opevněnou tvrz. Tu ale pravděpodobně dobyli husité v roce 1420. Historici se domnívají, že původní osídlení hory mělo náboženskou, rituální nebo obrannou funkci. Opírají se o fakt, že i rozloha oppidia není moc velká, a tak šlo spíše o místo rituálních obřadů.

Mýty a tajemství podporuje i nález železného meče pod Veřejovou skálou. Že by byl tento meč majetkem rytíře, který jen na chvíli vykoukl z hory? Veřejová skála stojí na úpatí hory a nejen, že by měla být, podle pověsti, branou, kterou vyjedou Blaničtí rytíři, měla by být také portálem do jiné dimenze, v níž čas plyne mnohem pomaleji.

Vypráví se, že jeden rytíř požádal dívku, aby v hoře uklidila, dívka souhlasila a vstoupila do hory v jejíž útrobách viděla spící vojáky, koně a mohutné klenuté stropy. Rychle uklidila a vrátila se do vesnice, kde ji lidé s úžasem vítali. Zjistila pak, že i když měla pocit, že je v hoře jen pár hodin, venku uplynul celý rok. Za tři dny prý dívka zemřela a nikdo nevěděl proč. Od té doby se vypráví, že v Blaníku běží čas mnohem pomaleji. Den v hoře znamená rok na zemi.

Jiná dívka, služebná z Louňovic zase tvrdila, že se šla napít u Blaníka do studánky. Jakmile se ale přiblížila k hladině, uviděla pluky rytířů. Zalekla se a rychle utekla. Zvědavost byla ale silnější, a tak se na druhý den vrátila. Rytíře ve studánce nenašla, zato ale našla v nůši, kterou si tam zapomněla, peníze. V jeden čas se různé historky o ztracených a za rok nalezených lidech nebo penězích množily takovým tempem, že katolická církev zasáhla a zakázala nejen šíření těchto příběhů, ale také pátrání po anomáliích v okolí Veřejovy skály.

Proč hora Blaník přitahuje pozornost lidí po mnohá staletí může mít několik vysvětlení. Jedním z nich je i předpoklad, že hora je vlastně kráter sopečného původu a lidé zde cítí různé geomagnetické anomálie. Z pohledu z výšky je totiž zřetelně vidět kruhovitý útvar lemovaným horami a jedním z nich je i Blaník. Pozornosti neušla ani nacistům, kteří zde hledali vstup do bájné říše Agarthy a předpokládali, že vstupním portálem je právě Veřejová skála.

(Zdroj: www.sokujiciplaneta.cz/tipy-na-vylet/sub-verejova-skala-na-blaniku a

https://www.novinky.cz/cestovani/tajemna-hora-blanik-dosud-ukryva-mnohe-neobjasnene-zahady