Kurátorka východoasijské sbírky Muzea umění v americkém Cincinnati Hou-mei Sung se procházela mezi vitrínami a naposledy kontrolovala umístění předmětů. Zrak ji padl na malé zrcátko, které jen před nedávnem našla zastrčené v depozitáři. V tom ji to napadlo. Přivřela oči a usmála se. Konečně přišla na to, co ji nenápadná placka celou dobu připomínala.

Když se vrátila do kanceláře, otevřela internetové stránky muzeí v Tokiu, Šanghaji a New Yorku. Její domněnky se potvrdily. Její instituce je hrdým majitelem vzácného „magického“ zrcadla.

Magická zrcadla

Kurátorka zavolala kolegyni. Společně se rozhodly provést experiment. „Posvítily jsme na zrcadlo baterkou z mobilu. Na steně se náhle objevila nezřetelná síť symbolů a čar," vypráví Hou-mei Sung. „To nás povzbudilo k dalšímu výzkumu."

Vědkyně vyzkoušely několik druhů světla. „Jednoho dne se na zdi před námi objevila sedící postava. Podle nápisu na zadní straně zrcadla jsme zjistily, že jde o buddhu Amitábhy. Ten hraje významnou roli v mahájánovém a vadžrajánovém buddhismu."

Objev „kouzelného" zrcadla odbornice potěšil. Věří, že se jim postupně podaří vysvětlit další tajemství, která tyto předměty zahalují. Jejich přesný původ není znám. Používaly se však již v období dynastie Chan, jež vládla v letech 206 př. n. l. až 24 n. l. Staré prameny se zmiňují také o knize Zápisky o starobylých zrcadlech, jež měla údajně popisovat jejich výrobu. Ta se však kolem roku 1000 n. l. ztratila.

Záhada starých zrcadel

Odhalit princip, na kterém fungují, se pokoušel již čínský polyhistor a státník Shen Kuo z 11. století. „Vypadá to, jako by zrcadla dokázala propouštět světlo," napsal v díle Eseje o bazénu snů. „Řada řemeslníků si myslí, že v době odlití nejprve vychladla tenčí část a poté silnější, vyvýšená část vzoru na zadní straně. Vytvořily se tak drobné vrásky."

Podle vědců není tato teorie daleko od pravdy. Ukázalo se, že „magická" zrcadla reprodukují vzor díky nepatrným nerovnostem. Jejich rub je tlustší a plošší než líc, jež je tenký a vypouklý. Na něj se následně vyškrábal obraz shodující se se vzorem na zadní straně. Poté se předmět vyleštil a potáhl vrstvou amalgámu z rtuti.

Zdroj: Youtube

„Předpokládáme, že zrcadla se používala při rituálech a magických obřadech oslavující slunečního boha," říká kurátor Národního muzea v japonském Kjótu Ryu Murakami. Jiné hypotézy hovoří, že předměty sloužily čínským taoistům jako brány do spirituálního světa a kněží je využívali k věštění. Zajímavostí je, že i přes moderní technologie se zatím nikomu podobné „kouzelné" zrcadlo nepodařilo vyrobit.

Zdroj:

www.vesmironas.cz, www.denik.cz, www.amusingplanet.com