Astronomka Jennifer Westová z Dunlapova institutu pro astronomii a astrofyziku na Torontské univerzitě provedla výzkum dvou jasných struktur vyzařujících rádiové záření, které se nazývají Severní polární výběžek a Vějířová oblast. Její výzkum překvapivě odhalil potenciální spojení mezi těmito strukturami, což naznačuje existenci útvaru podobného tunelu obklopujícího naši Sluneční soustavu.
Ačkoli byla studie zveřejněna na preprintovém serveru arXiv, což naznačuje, že ještě neprošla odborným posouzením, představuje průlomový koncept, který by mohl způsobit převrat v našem chápání kosmických magnetických polí a jejich vzájemné provázanosti.
Pro větší představu se podívejte na video:
Jak tunel vypadá?
Navrhovaný magnetický tunel, který je pouhým okem neviditelný, se skládá z dlouhých tenkých lan tvořených nabitými částicemi a magnetickým polem. Westův model odhaduje, že tyto úponky se táhnou přibližně 1 000 světelných let a nacházejí se ve vzdálenosti asi 350 světelných let od naší sluneční soustavy. Zatímco objev severní polární odnože a vějířové oblasti se datuje do 60. let 20. století, jejich skutečná povaha a vzájemná souvislost zůstávala až doposud nepolapitelná.
S využitím pozorování rádiových vln a počítačového modelu Westová a její kolegové zmapovali možnou délku a polohu magnetických lan. Model jim umožnil simulovat vzhled tunelu z různých perspektiv. Inspirací pro tento výzkum byla pro Westovou práce z roku 1965, v níž se spekulovalo o tom, že polarizované rádiové signály by mohly vznikat při pohledu na naše místní rameno galaxie z jeho nitra. Na základě této myšlenky Westová do svého modelu zahrnula pokročilá data z moderních teleskopů, aby jej zpřesnila.
Specifika tunelu a našeho vesmíru
Tyto vláknité struktury, připomínající lana, se nevyskytují výhradně v našem místním vesmírném okolí. Byly pozorovány při vyzařování různých typů světla v celé galaxii. Filamenty byly sledované v blízkosti pozůstatků supernov, v molekulárních mračnech a ve stěnách rozsáhlých dutin vytvořených výbuchy supernov, známých jako "galaktické komíny". Některé studie dokonce předpokládají, že spirálovité molekulární plynné filamenty tvoří kostru Mléčné dráhy.
Další výzkum je potřeba
Cílem dalšího výzkumu je potvrdit tyto závěry podrobnými pozorováními a model podle toho zpřesnit. West se také snaží prozkoumat, jak místní magnetické pole souvisí s galaktickým magnetickým polem většího měřítka i s magnetickými poli Slunce a Země menšího měřítka. Potenciální existence tohoto obrovského magnetického tunelu má význam nejen pro vědecké zkoumání, ale vzbuzuje také úctu a úžas při rozjímání nad noční oblohou.
Jennifer Westová zdůrazňuje vzájemnou propojenost magnetických polí a zdůrazňuje potřebu pochopit vazby mezi místním magnetickým polem, galaktickým magnetickým polem a magnetickými poli Slunce a Země. Pochopení těchto souvislostí by mohlo přinést nové poznatky o dynamice magnetických polí v různých měřítkách.
Magnetická lana kolem nás
Představa, že by Země a naše Sluneční soustava mohly být uvězněny v tomto obrovském magnetickém tunelu, vyvolává u vědců řadu zajímavých otázek. Příčina a původ tohoto jevu zůstávají zahalené tajemstvím. Vědci si nejsou jistí mechanismy, které vytvořily a udržují magnetická lana a jak jsou propojena s širším galaktickým magnetickým polem.
Přestože výsledky prezentované Westovou a jejími kolegy musí ještě projít přísným procesem odborného hodnocení, představa kolosálního magnetického tunelu obklopujícího naši sluneční soustavu podněcuje představivost a nabízí nový pohled na vesmírné struktury, které nás obklopují. Když se díváme na noční oblohu, možnost, že se tato neviditelná magnetická lana táhnou všemi směry, dodává našemu rozjímání o vesmíru pocit úcty a úžasu.
Zdroje: www.livescience.com, arxiv.org/abs/2109.14720 - studie, scitechdaily.com
