Kdyby se konala anketa o největší jadernou nehodu v dějinách lidstva, určitě by se na prvních místech objevila jména jako Černobyl či Fukušima. Majak by mezi nimi chyběl. Neprávem.

Časovaná bomba

Vysoce utajovaný podzemní komplex na zpracování radioaktivních materiálů vznikl u města Kyštym nedaleko hranic s Kazachstánem v letech 1945–48. Na jeho výstavbě pracovalo až 70 tisíc vězňů. Poblíž vyrostlo nové město později nazvané Ozersk, kde žili zaměstnanci s rodinami a také tam byly ubikace pro pracující vězně. V 50. letech se počet jeho obyvatel přiblížil 100 tisícům.

O podmínkách, které v komplexu panovaly, svědčí fakt, že odsouzenci se mohli u soudu rozhodnout, zda stráví 25 let na Sibiři, nebo 5 let v Majaku.

Od počátku výroby se radioaktivní odpad vypouštěl do místní řeky Teči a až v roce 1951 se začal ukládat do nedalekého jezera Karačaj. Nikoho nezajímalo, že celý komplex je časovanou bombou. Ta nakonec vybuchla nejen obrazně, ale i doopravdy.

Co přesně se tam 29. září 1957 stalo, není dodnes jasné, ale jeden z podzemních zásobníků radioaktivního materiálu kvůli špatnému chlazení vyletěl do povětří. Síla exploze se rovnala síle 100 tun TNT. Radioaktivní spad zasáhl oblast několika set kilometrů čtverečních, kde žilo zhruba čtvrt milionu lidí.

Utajená Hirošima

Úřady se snažily za každou cenu nehodu utajit, aby se neprozradila existence zařízení. O havárii se nedozvěděli lidé z nejbližšího okolí, ale ani západní svět. Událost tajila i CIA, která nechtěla negativní zprávou ohrozit americký nukleární program.

O deset let později navíc kvůli extrémnímu suchu výrazně poklesla hladina jezera Karačaj, radioaktivní bahno ukryté na dně vyschlo a vítr ho začal v podobě prachu roznášet po okolí. Tehdy až půl milionu lidí dostalo podobnou dávku radiace jako obyvatelé Hirošimy v roce 1945.

Úřady nechaly dno jezera v letech 1978–86 pokrýt desetitisíci panely, ale šlo pouze o malou náplast na obrovskou tragédii. Podle lékařských zpráv z 90. let se u místních obyvatel vyskytovala rakovina o 21 procent častěji než u běžné populace, v případě leukémie to bylo dokonce o 41 procent víc. U novorozenců vzrostl počet defektů o 25 procent a zhruba polovina lidí je neplodná.

Majak je stále v provozu a podle dostupných zpráv se odpad do jezera Karačaj přestal ukládat až v roce 2003. Oblast je dosud nepřístupná a zůstává jedním z nejzáhadnějších a nejnebezpečnějších míst na Zemi.