Vědci v oboru malárie získali za své úspěchy několik Nobelových cen, přestože tato nemoc každoročně trápí přibližně 200 milionů pacientů a zabije více než 600 000.

První důkaz parazitů malárie byl nalezen u komárů zachovaných v jantaru z období paleogenu, které jsou přibližně 30 milionů let staré. Malárie je známa již už od jejího prehistorického původu, kdy byla diagnostikována jako zoonotická choroba u afrických primátů. Prvoci malárie se diverzifikují na hostitelské linie primátů, hlodavců, ptáků a plazů. Tato rozšířená a potenciálně smrtelná lidská infekční nemoc v době svého vrcholu zamořila každý kontinent, kromě Antarktidy.

Malárii způsobuje parazit

Na prevenci a léčbu malárie se věda a medicína zaměřují již stovky let. Od doby, kdy byl objeven její původce, parazit Plasmodium, pozornost výzkumu zaměřila na biologii i na komáry, kteří parazity přenášejí.

Odkazy na malarickou vysokou horečku se táhnou celou historií začínající již v prvním tisíciletí před naším letopočtem v Řecku a Číně. (Zdroj: www.wdl.org)

Chinin – obrovský mezník v léčbě

Po celá tisíciletí se k léčbě malárie používaly tradiční bylinné přípravky, ale první účinná látka byla získána až mnohem později z kůry stromu cinchona, který obsahuje chinin.

Poté, co byla na počátku dvacátého století identifikována vazba na komáry a jejich parazity, byla přijata rovněž opatření ke kontrole komárů, jako je rozsáhlé používání insekticidu DDT, odvodňování bažin, zakrývání nebo olejování povrchu otevřených vodních zdrojů, vnitřní zbytkové postřiky a používání další.

Profylaktický chinin začal být předepisován v endemických oblastech malárie a k boji s nemocí začala být užívána nová terapeutická léčiva, včetně chlorochinu a artemisininů. Artemisinin je dnes přítomen v každém léku používaném při léčbě malárie.

Po zavedení artemisininu jako léku podávaného společně s dalšími prostředky se úmrtnost na malárii v Africe snížila na polovinu, i když se později částečně vrátila. (Zdroj: web.archive.org)

Kromě afrických a asijských oblastí byla malárie také největším zdravotním nebezpečím, s nímž se americké jednotky setkaly v jižním Pacifiku během druhé světové války. V té době zde onemocnělo 500 000 mužů a podle Josepha Patricka Byrna „šedesát tisíc amerických vojáků zemřelo na malárii během kampaní v Africe a jižním Pacifiku.“ (Zdroj: books.google.cz)

Na konci 20. století zůstala malárie endemická ve více než 100 zemích tropických a subtropických zón, včetně velkých oblastí Střední a Jižní Ameriky, na Haiti i v Dominikánské republice, Africe, Středním východě, indickém subkontinentu, Jihovýchodní Asii a Oceánii. Rezistence Plasmodium na léky proti malárii, stejně jako odolnost komárů vůči insekticidům a objev zoonotických druhů parazita mají komplikovaná kontrolní opatření.

Zdroje:

www.cdc.gov

www.mayoclinic.org

www.cdc.gov