Autorství latinského spisu vydaného v roce 1486 se připisuje dominikánským mnichům Heinrichu Kramerovi a Jakobu Sprengerovi, kteří koncem 15. století působili ve střední Evropě jako inkvizitoři. Podle odborníků však text sepsal Kramer osobně a Sprenger jej svým podpisem zaštítil jen coby duchovní kapacita. Autor podobné podpisy potřeboval. Jeho myšlenky totiž ve své době překvapivě narážely na mnoho odpůrců.

Agitace fanatického mnicha

Kdo byl vlastně Heinrich Kramer? Šlo o náboženského fanatika, jehož zapálená kázání si vydobyla obdiv samotného papeže. Nauku o čarodějnicích neměl tak docela z vlastní hlavy, ovlivnil ho spis Formicarius, sepsaný německým teologem Johannesem Niderem mezi lety 1436-1438. Nider ale nevěřil na sabaty, nezdálo se mu možné, že by čarodějnice opravdu uměly létat, a jeho dílo ani nevyvolalo moc zájmu. Kramer se tématu zhostil mnohem poutavěji.

Velmi zjednodušeně řečeno, Kramer vypracoval pro kolegy inkvizitory podrobnou příručku, jak rozeznat v populaci čarodějnice, donutit je k přiznání a jak je potestat. Ve svém "rajónu", kam spadalo Tyrolsko, Salzburg, Čechy a Morava, se však nesetkal s pochopením.

Inkvizice totiž do té doby neměla žádné zmocnění, aby honila čarodějnice - zabývala se výhradně kacířstvím. Profesoři teologické fakulty univerzity v Kolíně nad Rýnem rukopis Kladiva na čarodějnice odsoudili jako neetický. Kramerovo pojetí démonologie podle nich neodpovídalo církevnímu učení.

Kramer se nevzdal, ke knize připojil padělané dobrovzdání zmíněné fakulty a obrátil se s žádostí o podporu přímo na papeže Inocence VIII., u něhož měl dobré očko. Papež na ten popud vydal roku 1484 bulu, která uznala existenci čarodějnic a zmocnila inkvizitory k jejich stíhání. Byl to přelomový okamžik, jenž v Evropě odstartoval sérii hrůzných a nesmyslných procesů.

V Innsbrucku si neškrtl

Spokojený Kramer se vítězoslavně odebral do Innsbrucku, aby zde zahájil své první velké vyšetřování. Hned při příjezdu mu však na ulici zkřížila cestu jistá Helena Scheuberinová a před celým davem na něj zakřičela: "Jdi z cesty, ty zlý mnichu, ať tě vezme čert!"

Kramer se přirozeně o dotyčnou začal zajímat. Dozvěděl se, že jde o "agresivní a nezávislou ženštinu, která se nebojí říkat své názory nahlas". Když pak slyšel, že Helena přesvědčuje měšťany, aby bojkotovali jeho kázání, dospěl k přesvědčení, že musí jít o čarodějnici.

V Innsbrucku zahájil proces, v němž bylo kromě Heleny Scheuberinové obviněno ještě dalších 13 osob. Místní biskup Georg Golser jeho počínání sledoval s krajní nechutí. Obzvláště se mu nezamlouvalo, že Kramer před soudem do detailů rozpitvává Helenin intimní život, jako by v tom snad sám nacházel zvláštní pohlavní uspokojení. "Jsou to samé předpoklady, ale žádné důkazy," prohlásil nakonec biskup a Kramerovi taktně naznačil, že by si měl sbalit kufry a jeho diecézi co nejrychleji opustit.

Inkvizitor se poté stáhl do Kroměříže, kde pokračoval v psaní až do své smrti v roce 1505. Jeho spis Malleus Maleficarum se mezitím dočkal oficiálního vydání a získával si stále více příznivců. Jak přibývalo fanatických inkvizitorů věřících na čarodějnice, tak ubývalo moudrých biskupů, kteří se svých oveček zastávali. Tresty smrti za domnělé čarodějnictví v Evropě padaly až do 18. století.

Zdroje: www.mtholyoke.edu, en.wikipedia.org, www.thoughtco.com