Tisíc let Mamlúků
Patrně všechno, co jste kdy o Mamlúcích četli, je pravda. Za téměř tisíciletou existenci profesionální armády žoldnéřů – otroků se stalo mnohé. Jejich historie se započala v 9. století po Kristu v době abássovského chalífátu. Mamlúk znamená v arabštině otrok a těmi také všichni bezvýhradně byli. Mamlúci byli zotročení chlapci koupení chalífou a vycvičeni k boji. Vznikla unikátní kasta otroků, která měla svoje jasně stanovená pravidla a hierarchii.
Egyptskéhý Mamlúk kolem roku 1790.
Mamlúkové byli odevšud
Všichni přijali islám, strávili život vojenským výcvikem a bojovali za různé vládce tehdejšího muslimského světa. I když pocházeli ze vzdálených a velmi různých oblastí i kultur, nakonec se stmelili v armádu, která žila svým vlastním osudem. Mezi Mamlúky byli Arméni, turkické národy, Kopti, Súdánci, ale také jižní Slované a v podstatě otroci ze všech dobytých končin.
Mamluk, Louis Dupré, 1825
Mamlúci bojovali všude, kde je muslimští panovníci potřebovali. Nebyli jen válčícími berserky, byli to stratégové a nezdolní mistři umění války. Každý panovník si držel své armády Mamlúků, ale pozvolna se stávali samostatnějšími, i když stále žoldáky. Udržovali zaběhnutý systém nakupování otroků, čímž získávali nové členy. I když mohli mít manželky, jejich řady nikdy nesměli rozšířit vlastní synové. Mamlúkové tvrdě dodržovali daná pravidla, která vzali za vlastní.
Dynastie Mamlúků
Jedním z nejzajímavějších období jejich existence je doba, kdy se stal Saladin egyptským sultánem. Mamlúkové za něj bojovali a stali se nedílnou součástí expanze jeho říše, a také nepolevujícím štítem čelícím křižákům. Mamlúkové válčili za zájmy sultanátu i po Saladinově smrti až do doby, kdy vládl as-Sálih Ajjúb.
Panovník musel čelit sedmé křížové výpravě krále Ludvíka IX., který zaútočil v nilské deltě u města Damietta. Ajjúb dokázal ještě zasáhnout, i když byl v době příjezdu křižáků v Sýrii, ale na následky nemoci zemřel, a tak se velení ujala jeho manželka Šagrat al-Durr za podpory mamlúckých generálů. Střet vyvrcholil bitvou u Fariskuru, kde se ještě přidal s armádou Ajjúbův syn. Křižáci neměli kudy kam a vzdali se. Jenže Ajjúbův syn si brzy znepřátelil jak Mamlúky, tak i Šagrat. A tak se stalo, že se Mamlúkové proti novému sultánovi vzbouřili a v dubnu 1250 ho zabili. Sňatkem mezi Šagrat a jedním z generálů převzali Mamlúkové vládu nad Egyptem. Započala se tak nová éra vládnoucích Mamlúků, kteří se dalších 250 let mezi sebou bili o trůn, aniž by ustoupili od vlastních pravidel, která zakazovala následnictví pokrevním příbuzným. Trůn přecházel vždy na jiného Mamlúka. Dynastie tak nikdy nebyla rodinou.
Sedmá křížová výprava vedená Ludvíkem IX.
Poslední bitvy a masakr Mamlúků v Marseille
Mamlúkové stáli na vítězné straně mnoha slavných bitev, ale na konci 14. století mamlúcký sultanát upadal. Oslabený černou smrtí i ztrátou příjmů díky vývoji obchodních stezek mezi Evropou a Asií chřadnul sultanát a pozvolna i sláva Mamlúků samotných. V roce 1517 osmanský panovník Selim I. rozmetal bez problémů Mamlúky ve dvou bitvách. Povedlo se mu to především díky střelným zbraním a dělostřelectvu, které Mamlúci nepoužívali. Nezmizeli však zcela. V Egyptě hrstky z nich zůstaly až do příchodu Napoleona a bitvy u pyramid, kde mu Osmani i Mamlúci podlehli.
Napoleon zformoval do regimentů poslední mamlúcké žoldnéře a ti jej doprovázeli do všech jeho bitev, i do Waterloo. Zmasakrováním osmnácti posledních Napoleonových Mamlúků, kteří ve Francii čekali na loď do Egypta, se i osud celé nejslavnější armády otroků uzavírá. Stalo se tak léta páně 1815 v Marseille.
Podívejte se na minutové anglicky namluvené video o historii Mamlúků.
Zdroje: www.ancient-origins.net, cs.wikipedia.org, www.historytoday.com
