Falešné vzpomínky nejsou ničím neobvyklým a často jsou spojeny s raným dětstvím. Například máte v hlavě zafixováno, že za vašich prvních let visely v kuchyni zelené kostičkované závěsy, ale maminka vám přísahá, že takové nikdy neměla. To se dá ještě celkem racionálně vysvětlit. Možná jste tyto závěsy viděli v televizi nebo v knížce a obrazy se spojily v paměti dohromady. Nedá se ani vyloučit, že se vám o nich zdálo ve snu.
Proplétání snů s realitou je pozoruhodný fenomén sám o sobě. Někdy na něco vzpomínáte, ale nejste si jisti, zda se to opravdu stalo, nebo se vám o tom jen zdálo. Paměť zkrátka není dokonalá, hodně toho maže a někdy dělá chyby nebo se záhadně zamotá. Ostatně to známe z podivných pocitů déjà vu, kdy nám hlavou prolétne myšlenka, že jsme současnou situaci už někdy prožili. Opačným jevem je tzv. jamais vu, při kterém nám naopak známé prostředí či tváře na okamžik připadají zcela cizí.
Otázkou paralelních světů se zabývá i moderní věda.
Kdy vlastně zemřel Nelson Mandela?
A pak je tu Mandelův efekt. Falešná vzpomínka, kterou v hlavě nemáte uloženou jen vy, ale spolu s vámi ji sdílí i mnoho dalších lidí, ačkoli o sobě navzájem nevíte. Fenomén popsala Američanka Fiona Broome, která se na jednom festivalu v projevu o paranormálních jevech rozpovídala o své falešné vzpomínce na smrt Nelsona Mandely. Léta byla přesvědčená, že černý bojovník za svobodu zemřel v jihoafrickém vězení roku 1980. Jak ale víme, Mandela vyšel z vězení živý, stal se prezidentem, převzal Nobelovu cenu za mír a svět mu přijel na pohřeb až v prosinci 2013.
Fioně Broome po jejím projevu překvapivě začaly chodit maily od tisíců lidí, kteří prý měli v hlavě zafixováno totéž: Mandelu jako oběť, jejíž život vyhasl během 80. let na následky dlouholetého věznění. Někteří lidé dokonce přidávali zaručené vzpomínky na jeho pohřeb, provázený pouličními nepokoji v celé Jižní Africe.
Další mylná kolektivní vzpomínka se týká zavraždění amerického prezidenta Johna F. Kennedyho roku 1963. Snad každý Američan (a možná i Čech) někdy viděl záběry vozu, ve kterém prezident v osudný okamžik seděl. Mnoho lidí si pamatuje, že automobil měl jedno čelní sklo a seděli v něm dohromady čtyři lidé. Ve skutečnosti se však pasažérů vezlo šest a čelní sklo bylo dvojité.
Vysvětlení se stále hledá
Mnozí záhadologové považují Mandelův efekt za důkaz existence paralelních světů. V jiném vesmíru se události mohly odehrát jinak a nabrat zcela jiný směr. A protože náš mozek je schopen občas do jiného světa přeskočit, informace se v paměti pomotají.
Spekulace o paralelních vesmírech už dávno nepatří jen do světa sci-fi a konspiračních teorií, myšlenkou se vážně zabývají i vědci, jak jsme o tom psali v nedávném článku:
Profesor experimentální psychologie Tim Hollins z univerzity v britském Plymouthu si přesto nemyslí, že s paralelními světy souvisejí zrovna kolektivní falešné vzpomínky. "Tento jev může nastat, když o něčem máte jen vágní představu, ale neznáte detaily, a tak si je vaše mysl dotvoří na základě logiky a zkušenosti," tvrdí Hollins. Oslavovaní hrdinové jako Mandela často zemřou jako mučedníci, běžný automobil mívá jedno čelní sklo a jezdí v něm zpravidla čtyři osoby.
Efekt dotváření reality se někdy projevuje při vybavování přesných názvů filmů. Například pohádce Princezna se zlatou hvězdou mnoho lidí říká Princezna se zlatou hvězdou na čele, populární film s Janem Werichem Byl jednou jeden král... si řada diváků pamatuje jako Sůl nad zlato a někdo by i přísahal, že to tak kdysi viděl napsané v televizním programu. Náš mozek jako by měl tendenci vybírat si to, co mu připadá známější, logičtější a snáze zapamatovatelné. To ovšem stále ještě neznamená, že paralelní světy nemohou existovat.
Velmi zajímavě o Mandelově efektu pojednává české video:
Zdroje: https://www.livescience.com/, https://parade.com/, https://theconversation.com/
