Jakub byl vždycky laskavý a pozorný, ale po nehodě byl podrážděný, nepředvídatelný. Některé noci se probudil a křičel, jako by bojoval s neviditelným nepřítelem. A já, vždy připravena ho utišit, jsem mu musela dělat hrozné věci, aby se uklidnil.
Byla to šílenost
Jedné noci se vzbudil a začal mluvit o místech, která nikdy nenavštívil, a o lidech, které nikdy nepotkal. "Musíme tam jít, musíme je najít," šeptal šíleně. "Kdo, Jakube? Kde?" snažila jsem se pochopit. "Ti lidé v lese, oni nás volají," odpověděl s očima plnými strachu. Vzala jsem ho za ruku, snažila se ho utěšit, ale on se jen zmítal a křičel. Neměla jsem na výběr. Abych ho uklidnila, začala jsem ho mlátit polštářem, až konečně usnul. Bylo to šílené, ale byl to zároveň jediný způsob, jak ho utišit. A to se opakovalo skoro každou noc.
Zdrcující diagnóza
Den za dnem jsem sledovala, jak se můj milovaný manžel proměňuje v někoho, koho jsem skoro nepoznávala. Jeho výbuchy vzteku, jeho noční můry, jeho paranoia. Měla jsem strach, co se s ním stane dál.
Jednoho dne jsem se rozhodla, že musím něco udělat. Vypravila jsem se k neurologovi s popisem jeho chování. Po důkladném vyšetření lékař přišel s šokující diagnózou. Jakub trpěl vzácným druhem amnézie, který mu vymazal většinu jeho minulých vzpomínek a způsobil hluboké změny v jeho osobnosti. Domů jsem se vracela s těžkým srdcem. Jak jsem měla říct muži, kterého jsem milovala, že většina jeho života byla vymazána jako z tabule?
Děsivé tajemství
Když jsem přišla, Jakub seděl v obývacím pokoji a hleděl do prázdna. Sedla jsem si vedle něj a vzala ho za ruku.
"Jakube, musím ti něco říct," začala jsem opatrně.
Vtom se na mě podíval a řekl: "Vím, že jsem nebyl sám v autě."
Srdce mi zastavilo. "Co tím myslíš?" zeptala jsem se.
"Byla tam ještě jedna osoba... Ale nevzpomínám si, kdo to byl."
V tu chvíli mi došlo, že nehoda skrývala ještě další tajemství. Začala jsem pátrat a přišla na to, že manžel tu noc jel od své milenky. Vezl jí v autě z hotelu, kde se scházeli, k ní domů. Dozvěděla jsem se, kdo to je, ale nikdy jsem po té ženě víc nepátrala. Ona se ho také nikdy po té nehodě nepokoušela kontaktovat.
Slzy úlevy a smutku
Když jsem mu to řekla, z jeho očí vytryskly slzy. Nebyly to slzy smutku, ale slzy úlevy. "Teď to dává smysl," šeptal. V tu chvíli jsem pochopila, že Jakubova změna byla způsobena nejen nehodou, ale i pocitem viny. Jeho noční můry a paranoia byly způsobeny potřebou vyrovnat se s tajemstvím, které si jeho podvědomí odmítalo připustit. Přijala jsem pravdu s hořkostí v srdci. Muž, kterého jsem milovala, byl někým jiným, a teď se musel vyrovnat s důsledky svého činu. Naše cesta vpřed byla nejistá, ale věděla jsem, že ji musíme absolvovat společně, bez ohledu na to, jak bolestivá bude.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.