„Brali jsme se docela mladí. Já už jsem pár zkušeností měl, ale pro manželku jsem byl teprve druhý muž v životě. Zdálo se ale, že to není problém. Cestovali jsme, užívali si, pořídili si byt a byli spokojení,“ začíná vyprávět René svůj životní příběh, se kterým se rozhodl svěřit. Po domluvě s manželkou dokonce zůstal doma na „mateřské“ s jejich synkem, protože žena měla výhodnou a dobře placenou práci, která ji bavila. „Já jsem si zase užíval, že můžu být doma a vidím vyrůstat syna. A dobře to fungovalo. Já jsem pracoval z domova a odpočíval, když se Hanka starala o malého. Byla skvělá máma. Teda první rok a půl to fungovalo, ale pak to začalo skřípat.“

René si nejdříve všiml, že jeho žena mnohem častěji jezdí na služební cesty, ze kterých rozhodně nespěchá domů. „K tomu se přidaly pracovní večeře a večírky, i když na ně dříve nechodila, právě proto, aby mohla být s malým. Nejdřív jsem si myslel, že je to pro její práci opravdu důležité, ale když se třeba celý týden pořádně neukázala doma a s klukem se ani nepomazlila, začalo mi docházet, že není všechno v pořádku.“ Když na to ženu upozornil, většinou se s ním pohádala, chvíli byla doma, ale po čase začala zase utíkat do práce. „Celá tahle situace trvala vlastně až do synkových 3 let. Pak nastoupil do školky a já do práce. Nejhorší bylo, že už maminku nepotřeboval. Už se po ní neptal, nechodil ji vítat, když přišla domů, nemazlil se s ní. Prostě ji bral jako člověka, který se u nás občas objeví.“ René pořád doufal, že o nic nejde. Manželce věřil a snažil se s ní o tom mluvit a poslat ji k odborníkovi. Marně.

„Když nastoupil Petřík do školky, trošku se to doma zlepšilo. Hanka ho začala vyzvedávat ze školky, protože já to pracovně nestíhal. Myslím, že si sama uvědomovala, o co přichází. Jakmile jsme ho ale uložili, běžela do práce, na večeři s klientem nebo na party s holkama. Nechtěl jsem jí bránit, ale začínalo mi to vadit a opravdu jsem začal větřit jiného muže. Stále jsem ale doufal,“ říká René. Jeho příběh pak nabral docela rychlý spád. I on musel jet na služební cestu. „Normálně jsem se bál, aby se Hana dokázala o synka celé 4 dny postarat. Chtěl jsem jí tam na pomoc poslat svoji matku, ale odmítla to.“ René nakonec i přes obavy odjel, ale snažil se svou práci urychlit natolik, aby se vrátil dříve domů.

„Třetí den jsem měl hotovo, a tak nebylo třeba tam zůstávat. Snažil jsem se dovolat Hance, abych ji na svůj příjezd upozornil a poptal se, jak se má malej. Ale ona měla celý den telefon vypnutý.“ Renému se to nezdálo a se strachem o syna i ženu se rychle rozjel domů. „Domů jsem dorazil chvíli před půlnocí a uklidnilo mě rozsvícené světlo v obýváku.“ Dál už se Renému ani nechce vyprávět. Když vstoupil do bytu, načapal manželku s milencem přímo v obýváku. „Rozhodně nemělo cenu zapírat a ona se o to ani nepokusila. Dozvěděl jsem se, že není spokojená se svým životem, že si nic neužila, že teď je konečně šťastná a že rozhodně není připravená na to starat se o dítě.“ Druhý den opustila Hanka manžela i syna. „Sbalila si věci a odjela. Petříkovi sem tam zavolá, ale já už nedoufám, že by se k němu mohla někdy vrátit.“

Znáte podobný příběh muže, který sám vychovává své dítě?