Mám svou ženu Irenu pořád rád, ale už je to pro mě spíš kamarádka než sexuální partnerka. Přestala mě přitahovat a nepomáhají ani žádné rady, které si občas čtu na internetu. „Udělejte si hezký večer při svíčkách… Kupte manželce svůdné prádlo… Vymýšlejte nové sexuální hry… Pořiďte si erotické hračky…“

Hezký večer při svíčkách skončil hádkou. „Co to má znamenat?“ pravila žena při pohledu na načinčaný stůl, láhev jejího oblíbeného vína a tác s pizzou, kterou jsem objednal. „Tys něco provedl! Že ty máš jinou?! No jo… Jak dlouho jsi mi nedal pořádnou pusu? A najednou pizza, víno, svíčky…“ Snažil jsem se ženě vysvětlit, že jsem chtěl udělat hezký večer. Trochu si povídat, pak jít do postele, hezky se pomilovat. „No, a ty si myslíš, že já, hned teď, na tvoji objednávku, budu vrnět blahem!“ odfrkla.

Když viděla můj výraz, vyměkla. „Tak jo, dáme si ty dobroty…“ Jedli jsme mlčky, moje nálada byla ta tam. Po jídle jsme se chvíli dívali na televizi a pak jsme šli do postele, ale nekonalo se nic, protože jsem prostě nemohl.

Ráno byla manželka celá nakvašená. „Včera jsi zapomněl vynést odpadky. A taky je třeba zavolat opraváře na tu koupelnu. Protéká nám záchod a říkám ti to už měsíc!“ A odplula do práce. Odpadky jsem vynesl a toho opraváře objednal a taky jsem manželce koupil to sexy prádlo.

Byla to fuška! „Jakou velikost potřebujete?“ zeptala se prodavačka. „No… to já nevím,“ blekotal jsem. „Asi jako na tamtu paní,“ zvolal jsem pln naděje, neb do fronty se postavila pěkně baculatá dáma. „Tak tuhle velikost nevedeme, zkuste to v obchodě s erotickým zbožím.“

Koupil jsem tam krajkovou košilku velikosti XL, a když už jsem byl v tom, taky nějaké ty erotické hračky. Nechal jsem tam přes dva tisíce, ale co. Ovšem se zlou jsem se potázal! „Tak tohle ,že si mám oblíknout?“ zakvílela žena a zamávala mi tím kouskem krajky před nosem. „Ve svým věku? Vždyť je mi pětapadesát! A k čemu jsou tahle udělátka? No to snad nemyslíš vážně, že bychom to používali! Můžu snad za to já, že ty nemůžeš?!“

A pak prohlásila, že nejspíš můžu, ale ne s ní, a kdo ví, s kým můžu, nejspíš s tou ženskou, co ji občas na ulici zdravím, nebo snad s tou zrzavou babou z vedlejšího domu, co se mnou vždycky kafrá u popelnice. „Však já to vidím, dívám se z okna, když vynášíš ty odpadky,“ vypálila na mě.

Ach jo, tak ona mě ke všemu ještě šmíruje. A přitom bych si jen přál, aby se na mě občas usmála, řekla mi něco milého. Však jsem jí to taky vytkl. „A ty mi snad říkáš něco milého? Usmíváš se na mě?“ odvětila pohotově. Díval jsem se na její rozdurděný obličej, rozložitou beztvarou postavu, poslouchal ty výčitky a bylo mi smutno, protože mi došlo, že i ty slavné modré pilulky mi budou houby platné.

Antonín, Zlín

Psycholog radí

PhDr. Ladislav Blažek

Na každý partnerský vztah musejí být dva. Zvláště pak, když má jít o jeho záchranu nebo oživení. O to víc v manželství, které má za sebou už 30 let.

Jak už to bývá, na zlé se rádo zapomíná a dobré se zpravidla velebí. Také pan Antonín vzpomíná na intimní život se svojí manželkou. To hezké se však pozvolna někam vytratilo. Manželku má sice stále rád, ale už ho přestala přitahovat. Je pro něho spíše kamarádkou než sexuální partnerkou.

Potud jeho verze a vidění jejich společného životního příběhu. Hlubší úvahu nad tím, jak může nahlížet na jejich společné soužití, i to sexuální, jeho manželka, odsunuje do pozadí. Namísto toho se pasuje trochu do role oběti a zároveň zoufalého zachránce. Vyzbrojený jen svojí verzí představy milostného soužití vydává se do boje za jeho záchranu. Podléhá poněkud naivní iluzi o hezkém večeru při svíčkách. Představa, že si „hezky popovídají a pak půjdou do postele, kde se pomilují“, se hroutí pod zakrývaným nezájmem manželky, která dá přednost televiznímu seriálu.

Co lze v dané situaci a v daném stadiu vztahu dělat? Možná si s manželkou doopravdy popovídat. Nejlépe bez svíček a jejího oblíbeného vína. Střízlivě si vyjasnit, co jeden od druhého očekává a co vlastně chce. A i kdyby mělo zůstat nadále jen u toho kamarádství, i to má svou velkou cenu.