Magda

„Po přednášce jsme si sedli do menšího kruhu, a tak jsme si nějak padli do oka. Potom jsme si psali a navštěvovali se," popsal Husák své první setkání se svou budoucí manželkou, tehdy o tři roky mladší studentkou gymnázia Karla Kuzmányho v Bánské Bystrici, Magdou Lokvencovou. Byl to březen roku 1935 a hned to léto už Gustáv s Magdou trávil prázdniny. Pro oba to bylo něco nového, protože s největší pravděpodobností ještě neměli žádnou známost. Očividně si skvěle rozuměli. Oba ztratili matku v raném věku a byli silnými a vyhraněnými osobnostmi s vysokým nárokem na sebe i na druhé. Husáka kromě Magdina vzhledu zaujala také její vysoká intelektuální úroveň. „Když on byl nejchytřejší," odůvodnila později Magda svůj výběr kamarádce. (Zdroj: Michal Macháček - Gustáv Husák, 2017, ISBN 978-80-7429-388-7)

Magda milovala divadlo. Uvažovala ale také racionálně, a tak se zapsala nejen na Státní konzervatoř v Bratislavě, ale také na práva na Komenského univerzitě. Bohužel se ale mohla rozhodnout jen pro jeden obor, který bude jako vysokoškolačka studovat. „Jelikož jsem nevěřila, že mé nadání a schopnost v divadelní práci jsou dostatečné, a protože jsem se řídila zásadou, že je lepší být špatnou právničkou než špatnou herečkou, rozhodla jsem se pro studium na univerzitě," napsala Magda ve svém životopisu pro účely KSČ ze září 1950. (Zdroj: Michal Macháček - Gustáv Husák, 2017, ISBN 978-80-7429-388-7)

K vysněnému divadlu se vrátila za deset let, kdy se stala uznávanou divadelní režisérkou a herečkou. Mezitím šla v Husákových aktivistických šlépějích; stala se sympatizantkou KSČ, členkou Spolku socialistických akademiků a akademického spolku Právník. Psala články do časopisů Šíp a Svojeť, byla velmi levicově smýšlející a emancipovaná.

I když Husákovi porodila dva syny, doma netrávila, stejně jako její manžel, moc času. Měla dvě služebné, které se staraly o děti i vaření a úklid. V roce 1946 ji už divadlo tak pohltilo, že jako asistentka režie stála při zrodu Nové scény SND. Zanedlouho už režírovala sama a o politiku se téměř nezajímala.

Proto ji zatčení jejího manžela překvapilo. Vyhodili ji z Vysoké školy múzických umění, kde přednášela, a v roce 1952 i z divadla. Po několika měsících ji zaměstnali ve Slovenskom národnom múzeu a vypadala spokojeně. Manželství s Husákem se ale díky jeho uvěznění ještě více rozpadalo. Přestali si rozumět a do Magdina života vstoupil nový muž, herec Ctibor Filčík, se kterým navázala intimní vztah. Husák o tom věděl, ale doufal, že když se nakonec po devíti letech dostal z vězení, Magda vztah ukončí. Nestalo se tak a pár se nakonec rozvedl.

Husák ve svých vzpomínkách, těsně před smrtí, napsal: „Byla to moje velká láska. Vzorně se starala o výchovu našich dětí. V době, kdy se od ní odvraceli dokonce i dosud velmi blízcí známí a přátelé, potřebovala podporu. Filčík jí pomáhal i finančně. Magdy si mimořádně vážil. Nechtěl narušovat ani vztah našich dětí ke mně, proto se k ní nikdy nenastěhoval." (Zdroj: www.sme.sk)

Viera

Husák navázal po rozpadu manželství s Magdou několik vztahů, které ale neměly dlouhého trvání. Nakonec ale potkal o deset let mladší novinářku a překladatelku Vieru Millerovou, která se narodila v Bratislavě do české rodiny. Viera byla velmi inteligentní a studovala právnickou fakultu v Bratislavě, kterou ale kvůli Slovenskému povstání nedokončila. Začala pracovat jako novinářka a na konci války se provdala za právníka Jozefa Millera. Byla redaktorkou Československého rozhlasu v Košicích.

Pak střídala různé redakce a nakonec se s manželem rozvedla. S Gustávem Husákem přicházela do intenzivnějšího kontaktu koncem první poloviny 60. let, když pracovala pro časopis Kultúrný život a pohybovala se v intelektuálním prostřední tehdejší Bratislavy. Po jednom Husákově veřejném vystoupení následovalo jejich bližší setkání a nakonec tajný vztah. Jako pár se objevili na konferenci 20. výročí SNP v červnu 1964 ve Smolenicích. Vztah Viery a Gustáva ale nebyl ideální. Viděli se totiž jen o víkendech. Viera pracovala v Bratislavě, kde se starala i o nemocnou matku a dvě děti z předchozího manželství a Gustáv měl povinnosti v Praze.

„Zapomněl jsem si oznámit, že se zítra budeme brát," oznámil prý během řeči Vieře termín jejich svatby. „Asi si to představovala jinak, ale nakonec se tomu smála." (Zdroj: Michal Macháček - Gustáv Husák, 2017, ISBN 978-80-7429-388-7)

Od konce května 1975 se tak Viera stala oficiální první dámou. Jelikož ji Husák považoval za velmi inteligentní a neobyčejně pozornou ženu, nechtěl, aby se v politice angažovala. Viera však na něj měla značný vliv a požívala jeho plné důvěry. Díky tomu, že byla empatická, dokázala některé jeho názory korigovat. Štastné manželství ale skončilo nečekaně náhle. Říjen 1977 trávila Viera Husáková v lázních v Bardějově, kde 20. října nešťastně uklouzla a zlomila si klíční kost. I když to nebylo nijak zvlášť nebezpečné zranění, ředitel místní kliniky povolal jejího lékaře, chirurga Pavla Nováka, který rozhodl, že Viera musí odletět do Bratislavy. Viera to ale odmítla. Nakonec ji doktor přemluvil a společně nasedli do helikoptéry.

I když byly kvůli špatným povětrnostní podmínkám zrušené všechny lety, vrtulník nakonec vzlétl. Těsně před bratislavským letištěm se ale dostal do potíží: „Vrtulník se dostal nad kukuřičné pole, kde zdvihnutím zbytků kukuřice a prachu došlo ke ztrátě kontaktu se světelnými body naváděcí řady a v důsledku toho ke ztrátě prostorové orientace. Stroj se řítil nad letištní dráhu, přičemž doslova katapultoval posádku do širokého pásu okolí."

Zemřelo všech pět cestujících. Nehoda se pochopitelně přísně vyšetřovala a dokonce se vyskytly dohady, že šlo o bombový útok, který měl být potvrzený anonymním dopisem. Nakonec vyšetřovací komise došla k závěru, že to byla nehoda a že let neměl být, vzhledem k povětrnostním podmínkám, uskutečněn. Gustáv ještě před odletem radil telefonicky manželce, aby zůstala v Bardějově a následně se snažil několikrát zjistit, zda stroj již přistál. Byl prý neskutečně nervózní. Informaci o nehodě mu jel na Hrad oznámit jeho blízký kolega Lubomír Štrougal: „Gusta to vyslechl v klidu, trošku zavzlykal a odešel od nás. Povídám: ,Gusto, nepotřebuješ něco?´,Ne, já bych ji chtěl vidět. Prosím, zařiď to.´"

Podle některých lidí prý nevěřil, že se jednalo o nešťastnou náhodu. (Zdroj: Michal Macháček - Gustáv Husák, 2017, ISBN 978-80-7429-388-7)