Američanka Charlotta Garrigue učarovala Tomáši Masarykovi svou vzdělaností a inteligencí. Když se v roce 1878 brali, nikdo netušil, že v budoucnu vznikne nějaké samostatné Československo. Za politické vizionářství a pokrokové ideály vděčil Masaryk právě své emancipované ženě. Funkci první dámy si však Charlotta nemohla pořádně užít, protože ji v době vzniku ČSR už trápily zdravotní problémy. Její melancholický vzhled nicméně Čechům imponoval. Oceňovali také, že se Charlotta naučila dobře česky.

Hana Benešová se z Hradu musela vystěhovat dvakrát: poprvé za nacistické okupace a podruhé po komunistickém puči. Vždy elegantní a vlídná Benešová si uchovala přízeň lidu v každé době. Když nastoupila do tramvaje, Pražané uctivě povstali, někteří před ní dokonce klekali. Ve své době rovněž platila za módní ikonu.

Její následovnice Marta Gottwaldová oproti tomu působila jako strašák do zelí. Korpuletní tělo se snažila vtěsnat do kopií modelů, jaké nosívala Benešová, a svůj nečekaně nabytý vyšší stav demonstrovala nošením nevkusných kožešin, i když bylo parné léto. O politiku se nezajímala, vzdělávat se nehodlala, zato hrála mariáš a ráda si přihla alkoholu. Národu byla pro smích.

Marie Zápotocká se narozdíl od Gottwaldové nikdy nesnažila ze sebe dělat bohatou a významnou, zůstala sama sebou. Styl oblékání po nástupu svého manžela do prezidentské funkce nijak nezměnila a pokračovala ve vlastních stranických aktivitách jako žena z lidu. Úsměvy vyvolávala ve chvílích, kdy svého muže oslovovala "táto".

Skromnost vykazovala také Božena Novotná, která se však postavení první dámy upřímně děsila. Trpěla mindráky, že je ošklivá, a zdráhala se vylézat na veřejnost, natož se fotografovat.

Oficiální akce neměla příliš v lásce ani Irena Svobodová. Statečná žena generála byla ošlehána životem, za války schovávala výsadkáře a oplakala syna, který zemřel v Mauthausenu. V roli první dámy se věnovala charitě, jejím hlavním projektem byly SOS vesničky. Nebylo na ní co kritizovat, oblékala se úměrně svému věku a postavení.

Z několika málo dochovaných fotek Viery Husákové se zdá, že šlo o velice šarmantní dámu se smyslem pro styl. Navíc byla intelektuálně založena a živila se jako překladatelka. O životě na Pražském hradě ale nechtěla ani slyšet, po nástupu Husáka do funkce zůstala v Bratislavě a nadále pobíhala po ulicích bez ochranky. Její tragická smrt při nehodě vrtulníku v roce 1977 Husáka zcela zdrtila.

S Olgou Havlovou se vrátila na Hrad zapomenutá noblesa z dob Hany Benešové. A to přesto, že Olga pocházela z chudých poměrů a na oficiálních večeřích s politickými špičkami si připadala jako mimozemšťan. Díky přirozené inteligenci zvládla všechno: oblékání i zdvořilé vystupování. Lidé v ní viděli ikonu národa, která šla příkladem charitativní činností a naučila Čechy vnímat postižené lidi jako rovocenné bytosti.