František byl vždycky vážný muž, ale po tom pádu ze schodů, kdy se vážně zranil a podstoupil dlouhou léčbu, se stal... no, řekněme, že jeho smysl pro humor se poněkud posunul. Naštěstí se dal zdravotně do pořádku, ale lékaři mě upozorňovali, že vlivem pohmoždění mozku. může docházet ke změnám nálad, či jiným projevům v chování. Bála jsem se, co přijde, ale tohle předčilo všechna moje očekávání.
"Jano, musíme to udělat. Jinak neusnu," řekl mi jednoho večera s úplně vážnou tváří. Já, stále ještě zmatená z té změny, jsem souhlasila. A tak to začalo. Každou noc, přesně ve dvě hodiny ráno, vstávám, aby jsme spolu zahráli scénku z jeho oblíbené komedie. Ano, doslova zahráli. František vždycky miloval komedie a teď se rozhodl, že musíme jednu z nich předvádět každou noc.

Lékař se smál

První noc jsem se cítila jako blázen. Stála jsem tam v pyžamu, s kartáčem na vlasy jako mikrofonem, a dělala jsem si legraci z jedné jeho oblíbené scény. František se smál tak, že se až válel po posteli. "Jano, ty jsi úžasná! Tohle byl můj nejlepší spánek za měsíce," řekl mi další ráno s úsměvem od ucha k uchu. Tak jsme v tom pokračovali. Každou noc jsem vstávala a předváděla nějakou absurdní scénku. Jednou to byla scéna z Mr. Beana, další noc zase něco od Monty Python. A bylo to neuvěřitelné, tohle všechno mu pomáhalo spát. Konzultovala jsem to s lékařem, který se nemohl ubránit smíchu. "To zranění mohlo dopadnou mnohem hůř, ale chápu, že je to pro vás vyčerpávající. Pozvu vašeho manžela znovu na vyšetření, myslím však, že to časem zmizí," uklidnil mě.

Manželovo štěstí

Když jsem o tom vyprávěla kamarádkám, nevěřily svým uším. "Jano, ty mu v noci děláš co?" zeptala se kamarádka Petra, když jsem jí to poprvé řekla. "Vážně, hraju pro něj komedie. Víš, jako ty scénky, co má rád," odpověděla jsem s úsměvem. Celá situace byla bizarní, ale měla jsem z toho radost. Vidět Františka takto šťastného, i když to bylo trochu šílené, stálo za to. Jednoho večera jsem se rozhodla to posunout ještě dál. Připravila jsem kostým klauna a začala jsem s improvizovanou show přímo v naší ložnici. František se smál tak, že až popadl po dechu. "Jano, ty jsi můj osobní komik. Jak jsem mohl mít takové štěstí?" řekl, když jsem skončila. A tak jsme pokračovali v naší noční rutině. Ačkoliv bylo někdy těžké vstávat uprostřed noci a hrát si na komika, vidět úsměv na Františkově tváři a vědět, že mu to pomáhá, za to stálo. Někdy prostě v životě přijdou chvíle, které vás postaví před nečekané výzvy. Ale s trochou kreativity a smyslu pro humor se může zdánlivě nepříjemná situace proměnit ve zdroj radosti a štěstí. A i když se to může zdát šílené, důležité je, že to funguje.

Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.